EUR 24,150 || 
JPY 12,985 || 
USD 20,823 || Jakub Menšík šokoval postupem do semifinále French Open. Ještě před životním zápasem český tenista řešil nepříjemný spor. Během přípravy na čtvrtfinále se se svým týmem dostal do roztržky se správcem kurtů v areálu Rolanda Garrose. Padaly výhrůžky a ostrá slova.
--=0=--
---===---Čas načtení: 2024-05-10 09:22:08
V úterý museli žáci v 1543 slovenských školách předčasně ukončit vyučování kvůli anonymním výhrůžkám bombou. Výhrůžky se týkaly především základních škol, ale také středních a mateřských škol. Kromě nich přišly výhrůžky také některým bankám, obchodům s elektronikou a soudům, píše Denník N. Ve čtvrtek přišly nové výhrůžky dvěma středním školám v Banské Bystrici, doplňuje čerstvé informace server Aktuality.sk. The post Bombové výhrůžky slovenským školám byly zřejmě kybernetickým útokem. Ve čtvrtek se ve třídách opět vyučovalo first appeared on Pravda24.
Čas načtení: 2025-05-31 10:46:24
Výhružky smrtí: Europoslanec Zdechovský: „Nebojím se. Chci spravedlnost.“
Znepokojivá svědectví a podezření z korupce, výhrůžky smrtí a sledování během mise – taková je realita, kterou popsal český europoslanec Tomáš Zdechovský po návratu ze Slovenska. Vedení kontrolní delegace Evropského parlamentu přitáhlo nejen pozornost politiků, ale i temnějších sil v pozadí. Místo přijetí přišly výhrůžky a sledování Zdechovský přiznal, že během mise dostal výhrůžky smrtí, […]
Čas načtení: 2024-05-07 13:10:05
Přes 200 škol na Slovensku dostalo výhrůžky pumovým útokem, úřady reagují
Více než 200 škol na Slovensku dostalo výhrůžky pumovým útokem, informovalo slovenské policejní prezidium. Ohlásilo zavedení blíže neupřesněných opatření, aby nedošlo k ohrožení na životech či majetku. Podle slovenských médií podobné výhrůžky dostala i jedna z bank.
Čas načtení: 2024-05-07 13:05:00
Přes 200 škol na Slovensku dostalo výhrůžky pumovým útokem, úřady reagují
Více než 200 škol na Slovensku dostalo výhrůžky pumovým útokem, informovalo slovenské policejní prezidium. Ohlásilo zavedení blíže neupřesněných opatření, aby nedošlo k ohrožení na životech či majetku. Podle slovenských médií podobné výhrůžky dostala i jedna z bank.
Čas načtení: 2024-05-22 20:34:00
Student vyhrožoval ve škole střelnou zbraní! Pak se sám přihlásil policistům
Policejní manévry se ve středu hodinu před polednem odehrávaly u strakonické Euroškoly. Na místo přijela řada hlídek a povolána byla i jihočeská zásahová jednotka. Důvodem byly výhrůžky násilím vůči škole ze strany jednoho ze studentů.
Čas načtení: 2024-09-04 17:16:00
Anonymní výhrůžky obdrželo zhruba tisíc škol. Policie pracuje s více verzemi
Policie vyšetřuje anonymní výhrůžky stovkám škol po celé České republice, že jsou zaminované. O případu ve středu diskutovala ve středu i vláda Petra Fialy (ODS). Podle šéfa resortu vnitra Víta Rakušana (STAN) hlavním cílem strážců zákona je ochránit děti a pedagogy. V úterý obdrželo podle ministra výhrůžky kolem 600 škol, ve středu dalších zhruba 400.
Čas načtení: 2024-10-16 17:00:01
„Poslouchejte, tady je potřeba defenestraci a ty svi*ě opravdu pověsit. Už se to nebojím říct. Ten z*rd nám udělal největší deficit, ten z*rd nám zničil životy bez nějakého referenda. Poslal všechny peníze do p*dele,“ říká Zdeněk Doleček ve videu, které umístil na svůj profil na Facebooku. Ale to není zdaleka vše. V přívalu nadávek, které nebudeme po rozzuřeném muži opakovat, se obrací i na českého prezidenta Petra Pavla. Dezinformátoři se snažili vyrazit dveře od soudu. Odešli s podmíněnými tresty Číst více Výhrůžky Petru Pavlovi „Dámy a pánové, Pávek, vy si myslíte, že bude ještě kandidovat? Ne, ten udělá milion za rok, z toho mu vypočítají perfektní důchod, pro starou teďkon 95, proto to samozřejmě dělá, a můžete se vylízat, de*ilní Češi. Jsem zvědav, jaké tresty pro ně budou. A vy toho furt nemáte dost a nechcete defenestraci. Já chci defenestraci, já ho chci chytit za d*žku a rozbít mu kamenem lebku,“ říká muž směrem k hlavě státu a provádí přitom prazvláštní početní operace. Video z profilu Dolečka už zmizelo, mnoho lidí jej ale stačilo archivovat a znovu se objevilo na sociálních sítích. Jemu podobní skončili u soudu Doleček může mít z uveřejněného videa pořádný problém. Za výhrůžky vůči vládě totiž soud nedávno potrestal třeba malíře pokojů Jakuba Netíka, který vyhrožoval ministrovi vnitra Rakušanovi, že bude viset. Netík se sice pokoušel vymlouvat, že oním visem myslel portréty politiků na zdi, na to mu ale soud neskočil a potrestal jej dvouletou podmínkou. Podobný trest by tak mohl stihnout i Dolečka. Další z dezinformátorů, Tomáš Čermák, na sociálních sítích vyzýval svoje sledující, aby za použití násilí v době pandemie covidu-19 zabránili přijetí novely pandemického zákona. Čermák se vyhýbal nástupu do vězení a tvrdil, že hodlá utéct do Ruska. Nakonec ho v polském Lublinu zatkla tamní policie a odeslala zpět do Česka. Tady si v současné době odpykává trest se svým kolegou Patrikem Tušlem, který za vyhrožování šéfovi lékařské komory Milanu Kubkovi a za další činy dostal 19 měsíců natvrdo. Vyhrožuje Vetchému, vzývá Foldynu Není to totiž poprvé, co se Doleček podobně vyjadřuje o českých politicích. Vždy se ale jeho slova omezila na sprosté nadávky a urážky, nicméně tentokrát zřejmě překročil mez, kdy se od nadávek přesunul k výhrůžkám. Sám o sobě přitom tvrdí, že on není hrdina. „Vidím ty čísla, kolik nás je, to je perfektní. Až povstane ten jeden, ten hrdina, já to nejsem. Já doufám, že to bude Foldyna, kdo sebere ty koule a řekne ‚jdem, teď všechno rozbijem, tak půjdeme‘,“ říká v jiném videu Doleček. Rozhodnuto. Dezinformátor vyhrožoval Rakušanovi, že bude viset. U soudu se bránil absurdní výmluvou a nepochodil Číst více Dalším z lidí, kteří již „pocítili“ Dolečkův internetový hněv, byl herec Ondřej Vetchý. „Kopl bych do tebe a našli by tě v pangejtu, ty šmejde,“ vzkazoval herci a velkému podporovateli armády řemeslník ze Staré Role, který za prací jezdí do Německa. „Víš co, ty fašistický prasátko, pojď si to rozdat se mnou, ty zkur*ysyne. Utrhnu ti uši a pověsím si jej na krk,“ křičel ve vzkazu herci, který podle něj nálepkuje lidi. Při zatýkání křičel jako hysterka Zatímco na internetu je Doleček hrdina, když se dostane do konfrontace s muži zákona, zdaleka se tak nechová. Při setkání s novinářem Jiřím X. Doležalem v Karlových Varech skončil Doleček místo uskutečněného rozhovoru v policejních poutech, protože nespolupracoval s policisty. Když se jej muži zákona pokoušeli zpacifikovat, Doleček kladl odpor a křičel, jako když jej na nože berou. S jeho hrdinstvím, se kterým se prezentuje na videích, to zřejmě nebude tak horké.
Čas načtení: 2024-12-11 17:30:01
Milovník Ruska, který vyhrožoval prezidentovi, přeje smrt i Petru Fialovi. Za ceny energií
„Přišlo vyúčtování od ČEZu, poprvé historicky jsem v nedoplatku. A nové vyúčtování, a to mám dva jedničku (myšlen zřejmě byt 2+1, pozn. red) celou na diodě, vole (myšleno zřejmě diodové osvětlení, pozn. red), fakt jako nízkonákladovej kvartýr, tak výše záloh na dva jedničku? Dva a půl tisíce," líčí Zdeněk Doleček v jednom ze svých nejnovějších videí a propuká v hurónský smích. „Fialo, ty jsi sv*ně, ty vole! Tohle mám pro tebe, ty zku*vysyne, přeju ti smrt! Nic jiného si totiž nezasloužíš, ty kryso. Aby tě rozkrájela minimálně rakovina p*dele," hrozí Doleček premiérovi země. Sledující mu tleskají Pokud si myslíte, že se Doleček za něco podobného dočká u svých sledujících odsouzení či umravnění, bohužel jste na omylu. Ti jej v podobných vyjádřeních ještě podporují. „Přesně řečeno, už aby ta sv*ně chcípla," píše mu pod videem jistý Stanislav Sixta. Iva Rosická, jedna z dalších hvězd české dezinformační scény, už však větří, že by podobné výroky měl i Doleček trochu mírnit. „Máte pravdu, ale pozor, aby se vaše slova neotočila proti vám. Přej a bude ti dáno," vzkazuje Dolečkovi. Není ovšem jasné, zda myslí zhoubnou nemoc, či policejní vyšetřování za tresný čin nebezpečného vyhrožování. Dezinformátor Vrabel vyhrožuje řediteli Národního muzea Číst více Jiné už za výhružky soudili V druhém zmíněném případě by totiž Dolečka mohl stihnout podobný trest, jaký už si vyslechlo několik dezinformátorů z jeho názorového tábora. Za výhrůžky vůči vládě totiž soud nedávno potrestal třeba malíře pokojů Jakuba Netíka, který vyhrožoval ministrovi vnitra Rakušanovi, že bude viset. Netík se sice pokoušel vymlouvat, že oním visem myslel portréty politiků na zdi, na to mu ale soud neskočil a potrestal jej dvouletou podmínkou. Podobný trest by tak mohl stihnout i Dolečka. Další z dezinformátorů, Tomáš Čermák, na sociálních sítích vyzýval svoje sledující, aby za použití násilí v době pandemie covidu-19 zabránili přijetí novely pandemického zákona. Čermák se vyhýbal nástupu do vězení a tvrdil, že hodlá utéct do Ruska. Nakonec ho v polském Lublinu zatkla tamní policie a odeslala zpět do Česka. Tady si v současné době odpykává trest se svým kolegou Patrikem Tušlem, který za vyhrožování šéfovi lékařské komory Milanu Kubkovi a za další činy dostal 19 měsíců natvrdo. Doleček hrozil Pavlovi i Vetchému Zdeněk Doleček je známá fima mezi ruskou pátou kolonou, která působí na českých sociálních sítích. Jde o řemeslníka ze Staré Role, který dojíždí za prací do sousedního Německa. Ačkoliv o sobě rád tvrdí,že není žádný hrdina, ve výhružkách osobnostem politické i kulturní scény má velké zkušenosti. Dezinformátorka z demonstrace chce do Senátu. Manipulace davem funguje, proruská klika se raduje Číst více Mezi terče jeho silných slov už dříve patřil třeba Petr Pavel, kterému hrozil fyzickou likvidací. "Já chci defenestraci, já ho chci chytit za d*žku a rozbít mu kamenem lebku," prohlašoval o Českém prezidentovi ve videu, o kterém jsme psali v tomto článku. Výhružek a agresivních výpadů od Dolečka se pak dočkal i autor článku. Výhružek od Dolečka se dočkal i herec Ondřej Vetchý, tentokrát kvůli podpoře Ukrajiny napadené Ruskem. „Kopl bych do tebe a našli by tě v pangejtu, ty šmejde,“ vzkazoval herci s tím, že mu utrhne uši a pověsí si je na krk.
Čas načtení: 2025-02-03 20:26:00
Němcová po urážkách od Medveděva varuje: Rusové se nezměnili! Výhrůžky smrtí? Nenechám se zastrašit
Urážky a vážné slovní útoky ruského exprezidenta Dmitrije Medveděva nechávají senátorku Miroslavu Němcovou (ODS) poměrně chladnou. Na výhrůžky smrtí reaguje ve zveřejněném videu tím, že se nenechá zastrašit a bude nadále bránit demokracii a bezpečnost naší země. Podle senátorky navíc Rusko zmínkou o krvavých vichrech pražského jara znovu dává najevo, že je připraveno Česko obsadit a zabíjet zde nevinné.
Čas načtení: 2025-03-21 15:00:00
Režim v Íránu je prostě retardovaný, říká íránský dokumentarista
„Dostával jsem e-maily, výhrůžky na Twitteru a Instagramu. Na výhrůžky neexistuje žádný vzorec, režim v Íránu je prostě retardovaný,“ říká úspěšný íránský režisér Reza Bird, který přijel do Prahy se svým dokumentem Revoluce 3.0.
Čas načtení: 2025-10-09 13:01:00
Muž chtěl otrávit vodu v Česku ricinem. Policie zveřejnila fotografie a hledá svědky
Policie zveřejnila další fotografie možných svědků v případu výhrůžek o otrávené vodě v ČR z první poloviny září. Pátrá po jejich totožnosti, uvedla na sociální síti X. Policie prověřovala výhrůžky neznámého pachatele o otrávené vodě v Česku dvakrát ve druhém zářijovém týdnu. Kde by lahve s vodou otrávenou ricinem měly být, pisatel výhrůžky podle policistů neuvedl, zmínil pouze obchodní centra. Jejich ostraze proto policie doporučovala zvýšenou ostražitost.
Čas načtení: 2025-10-09 12:31:00
Policie v případu výhrůžek o otrávené vodě v ČR zveřejnila další fota svědků
Policie zveřejnila další fotografie možných svědků v případu výhrůžek o otrávené vodě v ČR z první poloviny září. Pátrá po jejich totožnosti, uvedla na sociální síti X. Policie prověřovala výhrůžky neznámého pachatele o otrávené vodě v Česku dvakrát ve druhém zářijovém týdnu. Kde by lahve s vodou otrávenou ricinem měly být, pisatel výhrůžky podle policistů neuvedl, zmínil pouze obchodní centra. Jejich ostraze proto policie doporučovala zvýšenou ostražitost.
Čas načtení: 2025-10-23 10:00:00
Odborníci OSN odsuzují Trumpův postup proti Venezuele jako „extrémně nebezpečnou eskalaci“
Skupina expertů Organizace spojených národů v úterý odsoudila nedávné výhrůžky amerického prezidenta Donalda Trumpa, že povede válku proti Venezuelě, a uvedla, že jeho rozhodnutí bombardovat nejméně sedm lodí v mezinárodních vodách – kde zabil desítky lidí obviněných bez důkazů z pašování drog – lze charakterizovat jako „mimosoudní popravy“.Opakované výhrůžky Trumpa vůči Venezuele „porušují základní mezinárodní závazky nezasahovat do vnitřních záležitostí jiné země ani jí nevyhrožovat použitím ozbrojené síly“, uvedla trojice expertů a varovala, že agresivní postoj amerického prezidenta představuje „extrémně nebezpečnou eskalaci s vážnými důsledky pro mír a bezpečnost v karibské oblasti“, píše na webu Common Dreams Jake Johnson.
Čas načtení: 2026-03-06 09:07:55
Fico ostře reaguje na Zelenského: Výhrůžky vůči Orbánovi jsou nepřijatelné, EU musí jednat!
V reakci na video ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského premiér Robert Fico ostře odsoudil jeho chování vůči maďarskému premiérovi Viktorovi Orbánovi. (Foto: Flickr) Slovenský premiér... Článek Fico ostře reaguje na Zelenského: Výhrůžky vůči Orbánovi jsou nepřijatelné, EU musí jednat! se nejdříve objevil na AC24.cz.
Čas načtení: 2026-03-20 07:08:08
Nebyly to jen plané výhružky. Slovensko opravdu zavedlo dražší tankování pro cizince
Slovensko podle údajů evropského statistického úřadu Eurostat patří v EU ke státům s nejlevnějšími pohonnými hmotami.
Čas načtení: 2026-06-12 10:43:00
Z Argentiny hrozil útoky a vraždami v Česku! Policie muže po příletu do Prahy zadržela
Pražští policisté zadrželi muže podezřelého z vyhrožování fyzickými útoky a vraždami v Česku. Výhrůžky zveřejňoval na internetu z Argentiny, mimo jiné oslavoval pachatele střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy z roku 2023 a psal, že jeho vlastní činy by měly mít ještě závažnější následky. Po návratu do Česka policie muže zadržela na pražském letišti a předala do psychiatrické nemocnice. V tiskové zprávě to oznámila mluvčí pražské policie Eva Kropáčová.
Čas načtení: 2024-02-17 19:00:00
České drony už bojují na Ukrajině. Veřejnou sbírku ale provází výhrůžky
Populární český herec Ondřej Vetchý podpořil v prosinci kampaň, která má za cíl nákup deseti tisíc dronů pro Ukrajinu. Vysloužil si za to výhrůžky, které prošetřuje policie. I tak je kampaň úspěšná. Přes čtyřiašedesát milionů korun, které se povedlo vybrat, znamená tisíce vyrobených dronů. Některé již na Ukrajině létají.
Čas načtení: 2022-04-28 11:31:37
Tak se přece jen dohodli: Musk kupuje Twitter
Milí čtenáři, musím nyní porušit svůj slib, že příští článek bude o Německu. Situace se totiž náhle vyvrbila na zcela jiné (mírové) frontě, ke které jsem předtím napsal pár komentářů. Představenstvo Twitteru vyslovilo souhlas s Muskovou nabídkou na převzetí firmy za 44 miliard dolarů. Vypadá to tedy, že velká sociální síť opravdu změní majitele. To mimo jiné potvrzuje původní odhad, že „jedovatá pilulka” (poison pill), kterou představenstvo odsouhlasilo předtím, byla opravdu jenom taktikou, jak celý proces trochu zpomalit a získat čas ke konzultacím. Samotní členové představenstva mezi sebou téměř žádný podíl na Twitteru nevlastní (výjimkou je zakladatel firmy Jack Dorsey, jehož podíl těsně převyšuje dvě procenta) a patrně potřebovali znát názor významných akcionářů. Je možné, že k ochotě akceptovat Muskovu nabídku přispěl i současný dramatický propad akcií „sousední” firmy Netflix. Netflix sice není přímým konkurentem Twitteru (zabývá se vysíláním filmů po internetu), ale stejně spolu bojují o čas a pozornost lidí. Jeho současný propad je náznakem, že žádný technologický gigant nemá své místo na výsluní jisté. Co teď s Twitterem bude? Z Twitteru téměř jistě zmizí z burzy cenných papírů, což je jev u velkých firem vzácný, ale nikoliv neslýchaný. Není ovšem jisté, zda se Musk stane – či dlouhodobě zůstane – jediným a výlučným vlastníkem Twitteru. Nemusí, může do společnosti snadno někoho přibrat. Soukromé firmy neobchodované na burze, které nechtějí zveřejňovat údaje o svém hospodaření, smějí mít v USA nanejvýše dva tisíce investorů. (Takovým investorem ovšem nemůže být kdokoliv, kvalifikovaný investor musí splňovat určitá pravidla.) Opětovný návrat Twitteru na burzu je velmi nepravděpodobný. Musk se totiž obecně netají tím, že uvádění technologických firem na burzu považuje za riskantní pro jejich další vývoj. Vnější akcionáři, kteří se s firmou osobně neztotožňují a jde jim hlavně o výdělek, často tlačí na krátkodobé finanční výsledky i za cenu nahlodávání dlouhodobých perspektiv růstu. To může vést například k ořezávání nákladů na vývoj nebo k propouštění drahého (ale kvalitního) personálu. Takové to katování kostů za každou cenu, se kterým se asi i nejeden našinec setkal. Podíváme-li se na současné dvě Muskovy vlajkové firmy, SpaceX není přesně z tohoto důvodu obchodována na burze vůbec, kdežto automobilka Tesla sice ano, ale Musk si v ní ponechává blokační menšinu 22 procent (podle pravidel Tesly musíte dát pro důležitá rozhodnutí dohromady 89,5 procenta hlasů!), aby akcionáři nemohli měnit dlouhodobé směřování firmy bez ohledu na něj. Pročistí se Twitter? Zajímavější než burza jsou ale technické a sociální aspekty věci. Jedním z charakteristických postupů velkých technologických firem jsou „pokusy na lidech”. Uvnitř firmy se vymyslí nějaká nová vlastnost a následně se testuje v různých regionech, přičemž v centrále sledují, zda ta změna měla žádoucí účinek – například jestli se s její pomocí prodalo více reklam – nebo ne. Někdy jde i o dost nepříjemné změny, které narušují uživatelský komfort a jsou také předmětem adekvátně naštvaných, ale bezmocných diskusí. (Ve světle skutečnosti, že hlavním zákazníkem sociálních sítí jsou zadavatelé reklamy a prostý uživatel je spíše prodávané zboží, je ovšem takový postup až nepříjemně logický. Zboží se přece taky nikdo neptá, jestli chce ležet v supermarketu na třetí nebo na čtvrté polici, a jestli na něj přespříliš svítí slunko. Zboží do takových věcí nemá co kecat.) Musk zatím naznačuje, že Twitter pod jeho vedením by byl daleko „komunitnější”: několikrát otevřel na svém profilu hlasování, ve kterém se uživatelé mohli vyjádřit, jaké novinky chtějí a jaké ne. Zásadní změnou by mělo být i takzvané „otevření algoritmu” (open sourced algorithm). Právě algoritmus, který vám servíruje na obrazovku (feed) to, co na ní vidíte, je totiž tou nejkontroverznější technickou složkou sociálních sítí. Panuje široké podezření, podpořené i výsledky různých pokusů, že tyto algoritmy jsou dnes vysloveně optimalizovány k tomu, aby svoje uživatele „rozesíraly”. Potřebují upoutat vaši pozornost na co nejdelší dobu – aby vám mohly podstrkávat reklamy, samozřejmě – a to se nejlíp dělá vztekem a podrážděním. Otevřený algoritmus, o kterém Musk mluvil, by patrně tak zákeřně manipulativní nebyl, a mohlo by to vést k tomu, že by se síť trochu samovolně pročistila; to nejhorší chování už by nebylo algoritmicky odměňováno a automaticky posouváno navrch. Zároveň by ale nový algoritmus musel být dostatečně odolný vůči vnější manipulaci, ať už ze strany různých spammerů prodávajících viagru, nebo firem / režimů / organizací snažících se pohnout veřejným míněním pomocí robotických účtů (botů) a koordinovaných kampaní. Zkombinovat tyto dvě vlastnosti dohromady není nijak jednoduchý úkol a první týdny pokusů budou připomínat spíš chaos než co jiného. Toto je pravé digitální bojiště, ve kterém budou mít znepřátelené strany vysokou motivaci najít využitelné díry v systému. Podíváme-li se na podobné oblasti IT světa, jako je například antivirový software nebo potlačování spamu v elektronické poště, ani po třiceti letech vývoje se nedá říci, že by bylo úplně dobojováno. Toto je tedy těžký úkol; na druhou stranu, ve svých jiných firmách prokázal Musk poměrně solidní schopnost přitáhnout mladé talentované inženýry a motivovat je do práce i něčím jiným, než jsou peníze. („Poletíme na Mars!”). Pokud vyhlásí nějaké nové tažení pod heslem „Vybudujeme první svobodnou sociální síť!”, je možné, že se mu podaří naverbovat do Twitteru talenty, které takové úkoly dokážou vyřešit. V softwarově inženýrské komunitě se s libertariánstvím flirtuje docela dost, o lidi tedy nouze nebude. Jednou z věcí, které se přitom budou muset také stát, je předělání současného obchodního modelu Twitteru na něco únosnějšího. Celý ten model, kdy se prodávají reklamy a samotná služba je zadarmo, byl ještě před deseti lety oslavován jako záblesk génia. V posledních letech se ale ukazuje, že dělat z uživatelů zboží vede k těžko řešitelným patologiím. Z toho plyne, že se právě uživatelé musejí stát zákazníky; jinými slovy, že budou muset aspoň za některé služby Twitteru platit. Jestli si na takovou změnu dokáže internetová komunita zvyknout, toť otázka. Být zbožím je sice ponižující, ale taky levné. Co bude některé lidi nesmírně dráždit? Poslední zajímavé téma, možná to nejdůležitější. Podle jakých pravidel se bude na Twitteru napříště mazat? (A to zahrnuje jak jednotlivé příspěvky, tak i blokování celých účtů.) Toto je asi nejtěžší věc k řešení, u které si myslím, že možná ani samotný Musk úplně nedoceňuje, do jaké bezedné bažiny emocí leze. V rámci sousloví „sociální síť” totiž není důležité to slovo „síť”, ale to druhé slovo „sociální”, a Musk je přitom poněkud stereotypní technologický nerd. Bez moderace Twitter fungovat nemůže a vyhnout se při moderování, byť jen neúmyslnému použití dvojího metru, bude velmi, velmi obtížné. Z hlediska Američanů je samozřejmě zajímavé to, jestli Muskův Twitter obnoví účty Donalda Trumpa, Alexe Jonese nebo třeba satirického časopisu Babylon Bee. Problém má ale celosvětový přesah. Uživatelé Twitteru žijí po celé planetě, místní zákony o svobodě projevu (či spíš jejím opaku) se od sebe drasticky liší, interakce mezi lidmi překračují hranice a do toho všeho panuje nedostatek moderátorů, kteří by ovládali příslušné jazyky. Zajímavý příklad z nedávné doby: Twitter zablokoval účet známého nizozemského protiislámského politika Geerta Wilderse poté, co Wilders na Twitteru odpověděl pákistánskému premiérovi Šehbazu Šarífovi zprávou, která byla velmi nelichotivá vůči islámu: „To, co poškozuje premiéra Šehbaze, je násilnost netolerantní ideologie zvané islám, fatvy a výhrůžky smrtí ze strany lidí z Pákistánu, kteří se inspirovali u falešného proroka Mohameda. Vždycky si vybereme svobodu před mohamedánstvím. A vy nikdy nezvítězíte.” Zdroj: VOLKSKRANT.NL V Pákistánu by nepochybně šlo o rouhání a člověku, který by se odvážil něco takového veřejně napsat, by hrozil trest smrti za urážku proroka – tedy pokud by jej předtím nezlynčoval zuřivý dav poštvaný nějakým imámem. V Nizozemsku je to nejspíš zcela legální výrok; právě Wilders má v tomto ohledu bohaté zkušenosti se soudy a ví, jak se pohybovat „před hranou”. Twitter označil tento příspěvek za nenávistné chování, což odporuje jeho současným vágním zásadám komunity, a Wilderse potrestal zablokováním. Jenže tím vyvolává dojem, že ve vzniklém mediálním konfliktu se sociální síť de facto postavila na stranu Pákistánu a jeho poněkud středověkých představ o rouhačství, a nadřadila je nad tradiční západní náboženské svobody, které právě i to právo rouhat se jiným bohům zahrnují. Můj odhad je, že na budoucím Muskově Twitteru by ten příspěvek zůstal. Ale to je právě to, co bude některé lidi nesmírně dráždit. Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.
Čas načtení: 2021-09-24 09:04:29
Příběh svého pradědečka, který se zapojil do protinacistického odboje na Těšínsku a zemřel v Osvětimi, toužila spisovatelka a herečka Darina Ničová sepsat už od dětství. Poprvé jej představila v jedné z povídek vydaných v knize Pohnutiny a následně rozpracovala v historickém románu Až vyrostou sněženky a románovém dokumentu Janovo tajemství. „Když se mi v roce 2013 dostaly do rukou nové informace o pradědečkově pobytu v Osvětimi, věděla jsem, že jeho osud musím dovyprávět, abych za traumatem naší rodiny napsala pomyslnou tečku,“ říká Darina Ničová. Osud Jana Fukały je stěžejní zápletkou knižní trilogie Dariny Ničové se souhrnným názvem Proti proudu, jejíž závěrečný díl Janovo tajemství vychází letos v říjnu. Autorka ve svém díle rozehrála historický dokumentární román, kterým prostupuje i hluboce osobní rovina – hlavní postava je jejím vlastním pradědečkem. Jan Fukała, československý Polák z Těšínska, manžel a otec čtyř dětí je 12. března 1940 zatčen gestapem a 6. listopadu téhož roku odsouzen za šíření letáků proti Říši a nabádání obyvatelstva k neposlušnosti vůči vládnoucí totalitní moci na dva a půl roku těžkého žaláře. V kárné věznici v Raviči ve Velkopolském vojvodství odpočítává dlouhé měsíce a domů píše dopisy plné optimismu, v nichž se těší na brzké shledání. K tomu už však nikdy nedojde a místo za manželkou a dětmi putuje Jan do Osvětimi, odkud se už nevrátí. „S pradědečkovým příběhem jsem se seznámila už v dětství a velmi brzy jsem zatoužila přenést ho na papír. Chtěla jsem uchovat jeho osud a také se tak nějak vypořádat s tímto rodinným bolem. Hluboce mě zasáhlo, když jsem si představila, jak na jaře 1940 jednoho zdánlivě obyčejného dne moje prababička ráno vypravila pět členů své rodiny do práce a do školy a večer se jí vrátili jen tři. A pak přišel strach, výslechy na gestapu, kterých nebyla ušetřena ani moje tehdy čerstvě šestnáctiletá babička, výhružky koncentračním táborem…“ popisuje Darina Ničová. Autorka při psaní čerpala nejen z vyprávění své babičky Anny, ale především z detailně zpracovaného životopisu Jana Fukały, který sepsal jeho syn Gustav. Ten byl sám jako sedmnáctiletý hoch v osudném roce 1940 se svým otcem zatčen a odsouzen za přípravy vlastizrady k 1 roku a 9 měsícům vězení. Na rozdíl od Jana přežil. Jeho ručně psané materiály obsahující i řadu dobových fotografií autorka doplnila vlastním bádáním i teprve v tomto tisíciletí objevenými dokumenty, jako jsou protokoly z výslechů, zatykače, rozsudek nebo záznamy a fotografie z Osvětimi. Právě osvětimské muzeum se v roce 2013 postaralo o velký průlom v genezi knihy, když Ničové poskytlo do té doby neznámé informace. „Dozvěděla jsem se, že evidují fotografie, číslo, které pradědeček nosil, dokonce i záznam o měsíčním pobytu v táborové nemocnici. I kvůli strýci, který si v pradědečkově životopisu kladl otázku, zda ještě někde existují nějaké další, jemu tehdy neznámé záznamy nebo fotky, jsem takovou příležitost nemohla nechat být. Do Osvětimi jsem se tak osobně vydala,“ říká Darina Ničová, která v knize vedle těchto informací využila například i záznamy z berlínského Bundesarchivu či skutečnosti kdysi utajované těšínským gestapem. Historický román Janovo tajemství dorazí na pulty knihkupectví v říjnu a představuje pomyslnou tečku za ságou rodiny Fukałových v období druhé světové války. S ní se čtenáři poprvé setkali v povídce Kořalka pro Hitlera v prvním díle trilogie Proti proudu jménem Pohnutiny. Druhý díl, historický román Až vyrostou sněženky, je rozšířením a rozpracováním povídky. Jan Fukała se narodil 28. května 1893 v Dolních Bludovicích (dnes součást Havířova, původně okres Těšín). Během 1. sv. války sloužil v armádě Rakousko-Uherska. Dostal se do ruského zajetí, odkud se vrátil roku 1919. O dva roky později se oženil s Annou (rozenou Bubikovou, původem z Albrechtic u Českého Těšína). Měli spolu čtyři děti: Gustava, Annu, Helenu a Vladislava. Po vstupu okupačních nacistických vojsk na území Těšínska odmítl odvolat svou polskou národnost. V březnu 1940 byl zatčen gestapem, uvězněn a říšským soudem ve Vratislavi odsouzen na 2,5 roku těžké kárné věznice za šíření letáků proti Říši a nabádání obyvatelstva k neposlušnosti vůči vládnoucí totalitní moci. Uvězněn byl i jeho syn Gustav, který byl souzen ve stejném případu jako mladistvý a po roce a půl trvajícím věznění ve slezské Bytomi se naštěstí vrátil domů Jan si trest odpykával v Raviči ve Velkopolském vojvodství. V listopadu 1942 byl převezen do koncentračního tábora Osvětim, kde se stal číslem 73086. Zemřel 19. ledna 1943. V červnu 1948 mu byla Svazem politických vězňů a pozůstalých udělena medaile in memoriam, 12. února 1949 byl oceněn ministerstvem národní obrany jako československý vězeň a účastník národního boje za osvobození.
Čas načtení: 2021-05-25 12:18:17
Jan Moláček, komentátor Deníku N, napsal před pár dny text Pseudoobhájci svobody slova ji utloukají dvojím metrem. Nenávist je ale nenávistí vždy, který v závěru zcela explicitně naráží na Společnost pro obranu svobody projevu (SOSP) a to i odkazem na její stránky. Bohužel, jak je to u Deníku N zvykem, jejich články bývají zavřené za paywallem pro předplatitele. To znamená, že neseženete-li si někoho, kdo by vám tento komentář „odemknul“, neuvidíte plný rozsah textu, na který reaguji. To je jedna z velkých chyb paywallů pro předplatitele, které vytvářejí uzavřené zahrádky s vysokými zdmi a posilují vznik názorových bublin. (Na druhou stranu v tom teď jede skoro každé médium, tudíž těžko si stěžovat jen specificky na Deník N.) Jelikož na článek mají v Deníku N copyright, nemohu z něj zde přetisknout nějaké velké kusy, maximálně se můžu snažit parafrázovat jeho obsah a okořenit jej pár krátkými citacemi. Nuže, „výcuc“ páně Moláčkovy argumentace, doslovné citáty jsou tučnou kurzívou. * V Londýně pořvávali propalestinští aktivisté z aut různá násilná hesla. (Autor to explicitně nezmiňuje, ale jednalo se mimo jiné o „znásilněte Židům dcery“). * Významní politici to okamžitě odsoudili, londýnská policie zapojila ihned do akce vrtulník, konvoj vypátrala, zatkla a obvinila čtyři muže. * To je podle autora nepochybně správně. (Cituji: Až potud všechno v pořádku. Politici i úřady v Londýně zareagovali přesně, jak je v podobných případech třeba. Nelze jim než zatleskat.) * Nápadné prý je ale hrobové mlčení všech samozvaných „obhájců svobody slova“, kteří toto nijak nekritizovali, kdežto osob šířících nenávist vůči uprchlíkům, muslimům nebo gayům se zastávají. Kdyby tam podle autora seděl Tommy Robinson se svými kamarády a křičeli by „fuck the Muslims“, reakce samozvaných obhájců svobody slova na něj by ale byla přesně opačná. * Dalších několik odstavců se týká Dominika Duky a jeho žaloby proti brněnskému divadlu, které urazilo jeho náboženské cítění. Ta byla podle autora hlavním pokusem omezit svobodu slova v ČR za poslední dobu. * A závěrečný odstavec si dovolím ocitovat skoro celý: O svobodu slova v pravém smyslu, tedy o prostor a nástroje k otevřené a férové diskusi, jim totiž nejde. Chtějí pravý opak – bojí se hlasů, proti nimž nemohou v takové diskusi obstát. Především hlasů legitimně požadujících rovnost dosud podřízených, diskriminovaných a znevýhodněných. Ty mají zaniknout v záplavě nenávisti, které – a ničemu jinému – se pseudoobhajoba svobody slova snaží otevřít stavidla naplno. No, kde vůbec začít? Nejsme povinni komentovat všechno Psychoanalýza po internetu je rozšířený jev. Kdekdo o vás ví, co si myslíte a co chcete, a to lépe než vy sám. Jistota o temných záměrech těch druhých roste úměrně tomu, čím méně je skutečně znáte, a vrcholí v případě, že jste toho člověka nikdy osobně nepotkali. Nicméně pokrytectví je závažná námitka, tak se tedy budu věnovat meritu věci. Výčitka „hrobového mlčení“ je mimo. Ani Jan Moláček, ani Marian Kechlibar, ani kdokoliv další nejsou schopni komentovat všechno, dokonce ani všechno, co se semele v oblasti, která je zajímá. Nejen všechno, ba ani polovinu, třetinu, čtvrtinu ne… Ono se toho v dnešním širém světě, dokonce i v České republice, děje příliš mnoho na to, aby to jeden člověk nebo i jedna malá organizace stihli pokrýt. (Dokonce bych nesměle nadhodil myšlenku, že vlastně nikdo, ani ten nejslavnější novinář, by neměl propadat pokušení vyjádřit se úplně k čemukoliv. Brouk Pytlík nebyl Ondřejem Sekorou zamýšlen jako životní a profesní vzor. Ale to je trochu jiné téma a nebudeme se u něj zdržovat.) Naprostá většina publicistů, mne nevyjímaje, má i nějaké další životní zájmy a aktivity, tudíž nedokáže zpracovat ani deset procent témat vhodných ke zpracování. Devadesát procent by zůstalo nepokryto i tehdy, kdybyste byli naprosto neutrální bytosti, které nemají žádné vnitřní sympatie a antipatie, které to netáhne žádným směrem více než jiným (a to nejspíš nezvládal ani Buddha). Největším přirozeným omezením je právě kapacita, které mají jednotliví smrtelní lidé poměrně málo a musejí s ní nějak hospodařit, nechtějí-li totálně odstřelit kvalitu vlastní práce. Netýká se to jen svobody slova. Například jsem teď nenapsal žádný článek o šťavnatém tématu pohraničních strkanic s migranty v severoafrickém španělském městě Ceuta. Byla to zajímavá událost, která by si zasloužila rešerše ve španělském i marockém tisku, ale já jsem to prostě nestihl. Jestlipak z toho někdo usoudí, že mě téma migrace přestalo zajímat? Nebo že jsem dokonce tiše přešel na stranu Caroly Racketeové a svým mlčením signalizuji sympatii k těm, kdo tu hranici překračují? Nepřestalo a nepřešel, jenom jsem prostě musel věnovat čas něčemu jinému, urgentnějšímu. Nemám tušení, zda se k tomu tématu budu ještě moci vrátit; svět se mezitím nezastavil a budou se objevovat nová témata. (Sním o tom, že jednoho dne bude SOSP mít desetkrát tolik spolupracovníků co Deník N a bude moci řešit opravdu všechno, co se na našem rybníčku svobody projevu strhne. Ale zatím jsme víceméně čtyři a každý z nás čtyř dělá ještě něco jiného – ani jeden „full-time zaměstnanec“!) Osobně jsem na poličku témat, na která systematicky kašlu, zařadil mimo jiné všechny záležitosti týkající se lokálních církví a jejich hodnostářů. Jsem bytostný duchovní skeptik, kterého jakékoliv organizované náboženství vždycky v životě naprosto míjelo, a který považuje prorůstání církví s politikou za něco, co škodí oběma stranám. Proto nebudu řešit žádné věci kolem kardinála Duky ani nekardinála Halíka (jmenováni svými nejdůležitějšími tituly), byť vím, že některé lidi to zajímá a komentář by uvítali. Nicméně téma kolize islámu se západními společnostmi mě zajímá hodně a vyjadřuji se k němu relativně často. Tak co tedy s tlupou jedinců projíždějících se Londýnem a pokřikujících hesla o znásilnění židovských dcer? To je hlavní důvod, proč jsem si tentokrát ten čas našel a proč vlastně tuto reakci píšu. Stačí jedny volby, aby někdo příslušné zákony obrátil vůči vám Žádné tleskání londýnské policii, o kterém Jan Moláček píše, by se v mém případě nekonalo. Honit vrtulníkem někoho za to, že něco hnusného pokřikoval, mi sedí spíš k husajnovskému Iráku nebo k Číně než k teoreticky liberálnímu západnímu státu, i když ten liberalismus se nám poslední dobou čím dál víc sbližuje s autoritářstvím, až z některých úhlů pohledu přestává být rozlišitelný vůbec. Přesvědčení, že takové věci se budou dít vždycky jen špatným lidem pronášejícím špatné věci a že se určitě nikdy nestane, že by zásahová jednotka vykopla dveře u vás v redakci, je pak v případě novináře z povolání poněkud krátkozraké. Stačí jedny volby k tomu, aby někdo příslušné zákony obrátil vůči vám. Tady se vždycky vyplatí vzít toho politika, kterého nesnášíte nejvíce, a představit si, že tenhle druh pravomoci má v rukou. Brrr, že? Na trestnost samotného londýnského incidentu nemám jednoznačný názor, protože nevím, jak daleko či blízko bylo k tomu, aby dotyční mohli svoji výhrůžku realizovat. Moje osobní preferovaná hranice pro trestnost verbálního projevu se pohybuje někde kolem amerického kritéria incitement to imminent lawless action („podněcování k bezprostřední nezákonné činnosti“), které považuji za dobře zkonstruované a osvědčené v mnohaleté právní praxi za oceánem. Bohužel toto kritérium neuplatňuje ani Velká Británie, ani Česká republika, v obou případech jsou zákony podstatně tvrdší. V případě Británie mi to může být jedině líto, je to jejich věc. V ČR bych ale rád přispěl ke změně. Úkolem státu není potlačovat projevy emocí Kdybychom tedy žili v mém ideálním světě, v případě londýnských křiklounů by rozhodoval právě pojem imminent, čili bezprostřední, bezprostředně hrozící. Byli ti dotyční v pozici, že měli reálnou možnost své výhrůžky téměř ihned realizovat? Dejme tomu v židovské čtvrti a bez přítomnosti policie, která by tomu zabránila? Pokud ano, byli by za hranou zákona. Pokud nikoliv, nechť řvou. Ano, nechť řvou … Na rozdíl od mnoha liberálů dneška si nemyslím, že by mělo být úkolem státu potlačovat projevy jakýchkoliv emocí, a to včetně té tabuizované nenávisti. Dokonce tento trend umělé sanitizace verbálního prostoru považuji za velmi nebezpečný, podobný tomu, když se rodiče snaží vychovávat své děti ve sterilním domově a venku otírají každou houpačku dezinfekcí. To, že vás někdo nenávidí, je docela užitečná, potenciálně dokonce život zachraňující informace. Zastánci kriminalizace verbálních projevů říkají, že od výhrůžek vede cesta k pogromům. Já si myslím, že potlačením zjevných výhrůžek si zajistíte leda tak to, že ten budoucí pogrom vás zasáhne nečekaně. Víceméně všechny západoevropské státy se snaží potlačovat hate speech zákonem, ale k žádnému rozkvětu lásky a porozumění mezi jednotlivými skupinami obyvatelstva to nevedlo. Paralelní společnosti jsou vidět na každém rohu. Samozřejmě, reakce zastánců je nadále posilovat příslušné zákony; znáte to s tou definicí šílenství, která mluví o dělání těch samých věcí a očekávání jiných výsledků? Z pohledu hypotetického londýnského Žida bych chtěl mít jasný přehled o tom, jestli sdílím životní prostor s lidmi, kteří chtějí znásilnit moje dcery, kolik jich je, kde hlavně žijí, kolik dalších jim tleská a povzbuzuje je atd. Rovněž bych chtěl vědět, kteří jiní lidé takové myšlenky opravdu, z vlastního přesvědčení odmítají – a ne jenom proto, aby si pro ně nepřišla verbální policie. Ale nyní jako ten londýnský Žid můžete pouze odhadovat, čí zdvořilé vystupování je opravdové a čí je jenom přetvářkou kvůli hrozbě represe. Náhubek nasazený zákonem vás připravil o důležitou informaci a o schopnost se na základě ní rozhodovat. Umožnit reálným emocím, a to včetně nenávisti, se ukázat veřejně, je bezpečnější než budovat vzdušné zámky založené na lži. V tomto případě jde o lež o harmonické, navzájem se obohacující multikulturní společnosti, pod níž ale stále hnisají tisícileté konflikty, ještě důkladně posílené zvýšenou pohyblivostí obyvatelstva a snadnou komunikací napříč planetou. „Nejlepší dezinfekce je sluneční světlo“ (Louis Brandeis, americký soudce) a sluneční světlo má v tomto případě podobu svobody projevu, která nejlíp ukáže, jak vypadají reálné, nikoliv vysněné poměry kolem nás. Na ty se pak dá nějak reagovat. Zakázat lidem určité projevy je pak něco jako přelepit si na palubní desce auta určité kontrolky černou lepenkou, aby vás jejich svícení neznervózňovalo. Tím se ten motor nespraví. Odvrácenou stránkou této svobody je v tomto případě uvědomění, že navzájem se obohacující multikulturní společnost je opium lidstva, nebo aspoň jeho intelektuální vrstvy. A to je velmi bolestivé a nevítané uvědomění. Kdyby se každý antisemita v Londýně mohl bez zábran veřejně vyjádřit, možná by se londýnská židovská komunita raději odstěhovala do Izraele, protože by si jej vyhodnotila jako bezpečnější. Kdyby se každý turecko-kurdský, arménsko-ázerbajdžánský nebo indicko-pákistánský konflikt ihned otevřeně přenesl do londýnských kanceláří a dílen, poněkud by to zpochybnilo prozíravost těch politiků a intelektuálů, kteří hlásají, že v různorodosti je síla a jediným problémem ohrožujícím budoucí Utopii jsou zaostalí evropští nacionalisté. A jejich důvěryhodnost by utrpěla šrámy. Nevím, kolik procent policejní a justiční aktivity v historii lidstva bylo vynaloženo na zakrytí problémů a děr v dominantních ideologiích různých států, ale málo to nebude. Současné požadavky na potlačování projevů nenávisti na mě působí jako instance téhož jevu. Svatá, čistá, morální křížová výprava neexistuje Ještě jedna závěrečná poznámka k nenávisti, tak často skloňované v současném tisku a televizi. Ve fyzice platí zákon zachování hmoty. Psychologie tak tvrdé zákony nemá, ale ze současné publicistiky mám dojem, že zákon zachování nenávisti platí taky. Pokud se jedna forma stane tabu (dejme tomu otevřený rasismus), přeorientují se konformní jedinci na jinou, společensky stále akceptovatelnou, ale se zachováním intenzity prožitku. Dost nápadné je, že současní bojovníci proti nenávisti nejsou žádné pozitivní hippie-typy, které by objímaly stromy a čistily kolemjdoucím čakry. Společensky přijatelnou je i v liberálních kruzích nenávist politického charakteru: blbí voliči strany X a politika Y, kéž by je covid schvátil. Lidi, kteří se tomuhle oddávají nejvíce, vás poučí o tom, že nesmíte tolerovat netoleranci (což je drasticky zjednodušený výklad daleko složitější a méně jednoznačné myšlenky Karla Poppera). Ale stejně si při pohledu na tu vášeň kladete otázku, proč o tom svém „drajvu“ aspoň na chvíli nezapochybují. Negativní myšlenky a emoce jsou přece naprosto běžné i mezi lidmi, kteří sami sebe považují za pokrokové. I ten páně Moláčkův článek je psán ze zřetelně negativní perspektivy. Nedokážu přesně určit, jestli je to odpor, nenávist, hnus, pohrdání, nebo nějaká procentuální směsice všeho naráz, ale to, že „nás“ (SOSP) nemá rád a připisuje nám ty nejhorší možné motivy konání, je patrné každému, kdo si to přečte. Celým tím textem dává najevo, jak nás nesnáší. Kdyby měl být konzistentní, musel by teď nasadit náhubek sobě samotnému. Politické přesvědčení sice není vrozená a neměnná vlastnost, ale politicky motivované konflikty měly v historii Evropy podobné následky jako konflikty motivované etnicky či nábožensky. Pokud jsou projevy nenávisti z principu špatně a nebezpečné, proč by ta politická měla mít výjimku? Jestliže součástí logiky potlačování nenávisti je argument, že například popírání holokaustu může vést k dalšímu holokaustu, neměl by vedle něj stát argument, že rozněcování nenávisti mezi levicí a pravicí povede k dalšímu opakování španělské občanské války…? Byla snad ta španělská občanská válka něčím podstatně lepší, že si ji můžeme dovolit riskovat znovu? Aby bylo jasno, já si to nemyslím. Vztah mezi negativními emocemi a násilnými konflikty nepovažuji za takto jednoduchý. Dokonce si myslím, že negativní emoce můžou sloužit jako užitečný varovný mechanismus, který další eskalaci včas zabrání. A považuji za zcela správné, že pan Moláček nemusí předstírat, že mě má rád. Přeji mu maximální možnou svobodu projevu, ještě větší, než jakou teď podle zákonů České republiky oba máme. Ale pokud si to někdo opravdu upřímně myslí, pak jediným logickým závěrem je jít objímat ty stromy a nenavážet se do druhých lidí, ať už z jakéhokoliv důvodu. Pokud opravdu někdo věříte v to, že veřejné projevy negativních emocí k nějakým lidem – nenávist, pohrdání atd. – mohou vést až k násilí, občanské válce a popravčím četám, nepodílejte se na tom. Jinak se těžko můžete vyvyšovat nad jiné. Nic jako svatá, čistá, morální křížová výprava neexistuje. Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}