EUR 24,150 || 
JPY 12,985 || 
USD 20,823 || Je to příběh z červené sportovní knihovny. Ještě před šesti lety kopal německou Oberligu za jakýsi Eintracht Celle, jezdil po stavbách a vydělával si jako zedník. Teď je fotbalový obránce Merchas Doski nejen oporou Plzně, ale také irácké reprezentace, se kterou se po dlouhých čtyřiceti letech představí na světovém šampionátu.
--=0=--
---===---Čas načtení: 2019-09-09 11:15:16
Literární vyhlídky (9. až 15. září)
Druhý zářijový týden nabídne mimo jiné dva pořady věnované 100. výročí narození Jiřího Ortena nebo výstavu pořádanou u příležitosti dvojího výročí E. A. Poea. Někteří z vás pak dost možná dají před knižními křty a autorskými čteními přednost návštěvě kina, aby konečně zhlédli Marhoulovo Nabarvené ptáče. Na závěr jako obvykle zařazujeme několik knižních tipů. POZVÁNKY 9. 9. Praha / V 19 hodin bude v Knihovně na Vinohradech uvedena nová básnická sbírka Běly Janoštíkové nazvaná Cestou tančících kroků (vydáno vlastním nákladem), která jemně a neznatelně přetváří skutečnost v něco ještě bližšího, téměř niterného, ať už se jedná o Čechy, Řím nebo Los Angeles. Uvádí Robert Wudy. 10. 9. Ostrava / V 17 hodin proběhne v Ostravském muzeu vernisáž výstavy Předčasný pohřeb aneb Edgar Allan Poe v Ostravě, kterou zahájí básník a performer Patrik Linhart. Výstava konající se u příležitosti 210. výročí autorova narození a 170. výročí jeho úmrtí nabídne první české překlady klasika světové literatury, vzácná ilustrovaná vydání knih i časopisů a bibliofilských edic a potrvá do 3. listopadu. Praha / Od 18 hodin se v sídle Společnosti Franze Kafky uskuteční pořad nazvaný Jiří Orten: Peklo tvého nebe /Elegie I.–IX./ a věnovaný 100. výročí narození tohoto autora. Velká básnická zpověď a odkaz jednoho z nejvýznamnějších autorů české poezie 20. století, reakce citlivé duše na zradu milované ženy i válečnou dobu plnou nástrah i osobního ponížení, jednoho z nejsilnějších básnických svědectví české poezie v podání recitátora a divadelníka Miroslava Kovaříka, s hudbou Jiřího Pertla a Václava Prejzka. Praha / V 19 hodin proběhne v Židovském muzeu v Praze u příležitosti 100. výročí narození básníka Jiřího Ortena komponovaný večer nazvaný Chci být básníkem celým srdcem. Na jaře 2019 vyšel poslední z devíti svazků Ortenova díla Spisy: Korespondence. V jubilejním roce se tak podařilo dokončit projekt, který v úplnosti představuje Ortenovo dílo. O osudech a osobnosti Jiřího Ortena, o projektu devíti svazků Spisů i o situaci, která panovala v Praze v době Ortenova tvůrčího života, pohovoří editorky Spisů Marie Rút Křížková a Marie Havránková a redaktor nakladatelství Torst Jiří Šulc. Úryvky z Ortenova díla a vybraných dopisů přednese herečka Michaela Bendová a herec Marek Adamczyk. Večerem provede herečka a moderátorka Ester Janečková. 11. 9. Praha / Od 15 hodin vystoupí v rámci dobročinného bazaru v Domě čtení – pobočce Městské knihovny v Praze – hosté patrona Domu čtení, básníka Kamila Boušky: Josef Straka, Bohdan Bláhovec a Básník Ticho. 12. 9. Ve čtvrtek 12. září bude mít v českých kinech premiéru hojně diskutovaný film Václava Marhoula Nabarvené ptáče, adaptace stejnojmenného světového bestselleru spisovatele Jerzyho Kosińského, který byl vybrán do hlavní soutěže Mezinárodního filmového festivalu v Benátkách. Ve snaze uchránit své dítě před masovým vyhlazováním Židů, rodiče posílají syna k příbuzné na venkov kdesi ve východní Evropě. Chlapcova teta však nečekaně umírá a tak je dítě nuceno vydat se na cestu a protloukat se úplně samo divokým a nepřátelským světem, ve kterém platí jen místní pravidla, předsudky a pověry. Jeho snahu o doslovné fyzické přežití ale po válce střídá jiný boj. Boj, kterého si ani není vědom, boj sama se sebou, boj o svou duši, o svojí budoucnost… Praha / V 18 hodin proběhne v Paláci knih Luxor křest knihy Hotel Sen, pokoj 36 (nakladatelství Práh) za účasti kmotra knihy Mirka Kovaříka a nakladatele Martina Vopěnky. Po úspěšném debutu Klec pro majáky přichází český autor Mike Perry s další odvážnou až drásavou románovou výpovědí o lásce po změně pohlavní identity. 14. 9. Praha / Od 18 hodin se na palubě (A)VOID Floating Gallery uskuteční večírek pořádaný majitelem nakladatelství Dauphin Danielem Podhradským, který vydává knihy již 25 let. Na programu je mimo jiné uvedení nových básnických sbírek Lukáše Marvana (Cestovní básně), Jitky N. Srbové (Svět:) a dalších titulů nebo autorská čtení Michala Maršálka, Anny Beaty Hablové, Ladislava Zedníka či Víta Janoty. Večírek má ambice setkání s lidmi, kteří pro nakladatele profesně i osobně hodně znamenali a znamenají a jejich duch v nakladatelství jaksi stále vane... a doufejme bude vanout i nadále. 15. 9. Praha / Ve 14 hodin odstartuje v Prague Central Camp open-air festival Literatura v parku, který neformálně přibližuje současnou českou, německou a rakouskou prózu i poezii. Nabídne kupříkladu autorská čtení Josefa Moníka (CZ), Raimunda Madera (DE), Jaromíra Typlta (CZ), Nikoly Mizerové (CZ), Maxe Zaloudka (DE), Aleny Mornštajnové (CZ), Isabelly Feimer (AT), Marie Iljašenko (CZ) a Mariuse Hulpeho (DE). NOVÉ (AUDIO)KNIHY Kniha Bezcitnost – prozaický debut polské novinářky Martyny Bundy, který v překladu Barbory Kolouchové vydalo Argo – je věnována mámě, sestře, dcerám, našim babičkám, tetičkám a přítelkyním. Směle si ji však mohou přečíst i muži. Jde o lakonicky úsečný text, v němž není ani slovo navíc. Charakterizuje ho především střet starých vesnických pořádků s městským světem, stejně jako druhé světové války s poválečnou dobou v podobě nového lidového Polska. Kniha pojednává o životě stárnoucí Rozely a jejích tří dcer – Gerty, Trudy a Ildy; každá z nich trpí jistým druhem „bezcitnosti“ a každá z nich má také určitou vnitřní stopku, která hranice oné bezcitnosti reguluje. Bezcitnost není jen dobře napsaná sága o ženách z oblasti Kašub. Je to příběh o těžkých poválečných časech, o venkovských tradicích a rituálech, o nalezení svého místa ve světě, o budování vlastní identity a konečně o štěstí. Hrdina příběhu, ve kterém se finské podivno suverénně mísí s magičností Prahy, se dlouhodobě věnuje bádání o životě trpaslíků. Jenže když už se zdá, že jeho výzkum bude konečně korunován úspěchem, začnou se dít nezvyklé věci. Lépe řečeno neuvěřitelné věci. Jako by nestačilo, že získá pocit, že ho ve ztichlých studovnách někdo sleduje. Na scéně se objeví trpaslík bez nohou – a záhadný telefonát, který oznámí, že chybějící končetiny jsou v pražské Maiselově ulici. Tedy přesně tam, kde se dle legendy skrývá tajemný Golem… Román finského spisovatele Anttiho Leikase Skřítek vydalo v překladu Vladimíra Piskoře nakladatelství Paseka. V povídkovém souboru Ostrovy (nakladatelství Druhé město) tematizuje spisovatelka Dora Kaprálová na intimních příbězích ohraničenost ostrovů. Ne topograficky, ale především ve všech smyslech ostrovanství, izolovanosti, ohraničenosti. Tucet povídek a příběhů opisují rafinovaně autofikční světy Kaprálové, ale především lidské osudy plné nenápadných zlomů a nečekaných setkání, ze kterých mrazí, a které současně dojímají svou autentickou nepatetičností a jemným humorem. V politice je láska a láska je v politice, zvlášť děje-li se to vše tady a teď, ve střední Evropě, která leží stále a stále víc na východě. Román Smrt krále Šumavy, příběh ze současných Čech od spisovatele Martina Sichingera, nás přivádí ke starým příběhům šumavského pohraničí a vychází ze skutečností, o nichž pojednával snímek Karla Kachyni Král Šumavy. Nyní se dočkal vydání v podobě audioknihy, kterou načetl herec Kajetán Písařovic a ve spolupráci s Audiotékou vydalo nakladatelství 65. pole. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-03-29 13:07:00
Jakkoli život není procházkou růžovou zahradou, pomáhá Bůh podle otce Timoteje poutníky nasměrovat. „Když se začnu ptát na věci kolem Boha, tak to není jenom, že mi odpoví člověk. V ten moment dávám prostor samotnému Bohu, že jsem otevřel srdce,“ říká duchovní, který prošel cestou od zedníka přes službu v hradní stráži po klášter. Proč na pouti do Medžugorje odložil téměř vše, co s sebou nesl a co se mu na ní vyjevilo? Jakými způsoby může Bůh promlouvat?
Čas načtení: 2024-09-29 19:00:01
Ludvík Černý je dokonalým příkladem člověka, do jakého byste nikdy neřekli, čeho je schopen. Velkou roli v tom hraje jeho vzezření – drobná postava, téměř až dětský obličej a naoko velmi slušné a vstřícné chování. Sousedé líčili vyučeného zedníka jako ochotného a pracovitého člověka, který se živil jako řidič v pražské pobočce Mercedesu. Berdych se po propuštění choval divně. Má někde zakopaných 250 milionů, tvrdí expert Číst více Jak se z Mimíska stal Pacient Lidé, kteří neznali jeho hrůzný druhý život, jej znali jako spořádaného občana se slušnou prací a vzorného otce malého syna. Díky svému dokonalému maskování dostal psychopat přiléhavou přezdívku – Mimísek. Ti, kteří znali jeho opravdovou náturu, mu ale říkali úplně jinak – Pacient. Tuto druhou přezdívku si vysloužil od svých kumpánů. Váže se k tomu historka, při které tuhne krev v žilách. Když zabíjeli svou v pořadí druhou oběť, jugoslávského číšníka Leorenta Lipoveciho, kterého vylákali do sklepu domu v Rudné u Prahy pod záminkou prodeje zbraní, Černý použil svoji osvědčenou metodu. Když se Lipoveci nakláněl nad kufr se zbraněmi, střelil jej Černý nečekaně do hlavy. „Když ten kufřík otevřeli, já byl támhle, já vůbec nevím… A pak se to stalo. To jsem se pak už o kufřík nezajímal. Když jsem se otáčel, viděl jsem, že Černý si takhle ofukoval zbraň,“ vypráví člen gangu Vladimír Kuna na záběrech z policejních rekonstrukcí zločinů, které byly poprvé uveřejněny v dokumentu Legendy kriminalistiky. „Jak si ofukoval zbraň, tak potom vyskočil a řekl: To jsem ale čtverák,“ říká Kuna na záběrech a nevěřícně hledícím policistům ukazuje, jak Černý povyskočil a zatřepal nohama. „Nevěřil jsem vlastním očím,“ dodává muž, který měl v gangu na starosti likvidaci těl obětí. Jeho verzi pak potvrdil i nepsaný šéf gangu, expolicista Karel Kopáč. „Černý totiž viděl, jak jsme se zarazili. Lekli jsme se toho výstřelu, jak to udělal v rychlosti. Viděl tu naši reakci, tak nás chtěl asi odreagovat a udělal tuhle opičárnu, vyskočil a řekl: To jsem ale čtverák! Od té doby jsme mu začali říkat Pacient,“ vysvětloval zvrácenou scénku Kopáč policistům. Nabízel vraždy za 200 tisíc Ludvíkovi Černému se vraždění náramně líbilo a postupně mu pomalé tempo vraždění v rámci orlické skupiny přestalo vyhovovat. Dal se tak doslova na sólovou kariéru a postavám pražské galerky měl dokonce nájemné vraždy sám nabízet, jak prozradil v rozhovoru pro Události, komentáře hlavní vyšetřovatel případu a žijící legenda české kriminalistiky Jan Štoček. Kolik hrůzných činů dokonal, je těžké určit, ale jak Štoček prozradil, velmi pravděpodobně u soudu nebyly projednávány zdaleka všechny vraždy, které měl Černý spáchat. Pro mnoho z nich chyběly důkazy. S lidmi to uměl S podivem je hlavně to, jak dokázal Černý působit na lidi. Při jedné jeho sólo akci, kdy v Liberci zabil na objednávku člena albánské mafie, pomohl nezištně těsně před vraždou mladé mamince s kočárkem do schodů. Pár okamžiků nato popravil Albánce před zraky desítek lidí. Na onu maminku to tak zapůsobilo, že ačkoliv byla jedním z mála svědků zločinu, původně proti Černému nechtěla vypovídat. „Přece neudám někoho, kdo mi pomohl s kočárkem,“ cituje svědkyni novinář Jakub Kvasnička v podcastu Hlasy zločinu. O vzniku ikonické fotky Ivana Jonáka: Měl zrovna ve sklepě lidi ve studni, vypráví slavný fotograf Číst více Dostal doživotí, ale chce ven Protože byl Černý tím, kdo všechny zločiny fyzicky vykonával, jako jediný ze zločinecké skupiny dostal doživotí. Ve vězení si změnil příjmení z Černého na Zámečníka a dal se na víru, přidal se k adventistům sedmého dne. Osmnáct let odmítal vinu, pak se ale náhle přiznal, zřejmě proto, aby měl šanci na podmínečné propuštění, o které právě po dvaceti letech může požádat. To mu však soud zamítl, protože mu jeho nápravu neuvěřil. „Žádost je předčasná. Domnívám se, že pan odsouzený nastoupil laicky řečeno správnou cestu, avšak celkový závěr psycholožky je takový, že jeho resocializace dosud úspěšná nebyla,“ řekl tehdy státní zástupce podle iDnesu. Ludvík Černý tak zůstává a pravděpodobně ještě dlouho zůstane jediným orlickým vrahem, který stále sedí ve vězení.
Čas načtení: 2024-11-07 15:07:00
Vila se silným příběhem se stane další perlou na funkcionalistické mapě Brna
I přes značnou zchátralost, kdy každý metr plochy volá po ruce zedníka, klempíře či podlaháře pod dohledem restaurátora, získalo Muzeum města Brna dům, který se stane další chloubou jeho pozoruhodné sbírky funkcionalistických staveb. Vila rodiny Wittalových v Hroznové ulici ve čtvrti Pisárky má kromě originálního rukopisu stavitele Heinricha Bluma za sebou ještě navíc velmi silný příběh.
Čas načtení: 2024-12-16 07:00:00
Ranní úvaha: Tereza Horváthová: Mireček
Mít řemeslníka... Ta věta vypadá nevinně, ale všichni to dobře známe. Mít dobrého zedníka, truhláře, tesaře, klempíře, kamnáře, instalatéra je poklad, štěstí, které tě potká jen párkrát za život a které se taky rázem může vypařit, jelikož to je štěstí liknavé a nestálé.
Čas načtení: 2024-12-21 08:00:01
Štědrovečerní večeře na pražské náplavce. Tradiční je kapr a může být i řízek
V bezprostřední blízkosti Vltavy mezi Palackého a Jiráskovým mostem v Praze mohou kolemjdoucí navštívit malebnou rybí restauraci Vltava. Rodilí Pražáci berou tuto perlu jako neoddělitelnou součást svého života a třeba i zpříjemnění večera. Štědrovečerní večeře pro všechny Jak se měnily názvy restaurace v průběhu historie: 1. U přístaviště parníků; 2. Paroplavba; 3. Vltava. Snad nejvíc narvaná je restaurace Vltava o Štědrém dni. Otevřeno je sice jen do čtyř hodin, ale kuchař ani číšník se na chvilku nezastaví. Podává se tradiční rybí polévka, smažený kapr a bramborový salát. Šedesát litrů polévky zmizí jako nic. „Lidi si zvykli na náplavku chodit v každém ročním období. Stačí, když trošku vysvitne slunce. A nejsou to zdaleka jen turisté a kolaři, ale i Pražané. Například jeden náš stálý host jezdí denně z Hodkoviček,“ vysvětluje majitel René Soukup, jak se dočteme v knize od Blanky Kovaříkové Retro příběhy. S Libuškou Šafránkovou měl Vorlíček po natáčení pohádky Tři oříšky pro Popelku velké starosti Číst více Tenkrát bylo u řeky dobře Oblíbené současné menu: kapr, pstruh, losos, candát, okoun a máslová ryba. Nápad na pobřežní restauraci uzrál v hlavě Jana Soukupa v roce 1945, tehdy pracoval jako šéfkuchař kuchyně Pražské paroplavební společnosti. Chtěl se zařídit pro sebe, a tak začal budovat nový podnik. Dřevěnou stavbu postavil s pomocí jednoho zedníka a jednoho tesaře a ještě ten samý rok hospodu otevřel pro veřejnost. Z pana Soukupa se stal výčepní, jeho manželka Kristina vařila a syn Jan obsluhoval hosty jako číšník. „Babička vyprávěla, že nejvíc na odbyt šli smažení kapři, připravovala až 300 porcí denně,“ vypráví René Soukup. Zapomněli jste na dárek? Vyrobte ho z toho, co vám leží v kuchyni Číst více Znárodnění a co bylo dál V 50. letech se museli Soukupovi jako mnozí rozloučit se svojí firmou, ze které se stala státní hospoda. Pan Soukup měl nakonec štěstí v neštěstí, že přišel pouze o majetek a nešel sedět. Dokonce dostal pěkné místo vedoucího restaurace v Krči na Borovém. „Vyrůstali jsme s bráchou na sídlišti a táta nám nikdy o rodinném podniku na náplavce ani nevyprávěl. Snad nás chtěl ušetřit smutku, snad to pro něj byla třináctá komnata. Každopádně nás oba nechal vyučit v gastronomii – bratr se stal číšníkem a já kuchařem,“ vzpomíná René Soukup. Po sametové revoluci svitla Soukupovým nová naděje, že vzkřísí hospodu, kterou získali v restituci. Radost však netrvala dlouho, protože hrozila revitalizace celé náplavky a s tím odstranění všech dočasných staveb. Naštěstí se objekt podařilo zachránit jako kulturní památku. Další potíže nastaly v roce 2002, kdy v Praze řádila tisíciletá povodeň. Hospodu poškodila v hodnotě 2 a půl milionu korun. V průběhu let 2006 až 2011 majitelům radikálně zvedla nájem Pražská paroplavba, která pronajímala pozemek, kde stojí hospoda. Společnost jim ke všemu chtěla vypovědět smlouvu. Soukupovi to dali k soudu a udělali dobře. Vyhráli a zakladatelovi vnukové René a Jan Soukupovi pečují o rodinné dědictví dodnes, jak se dočteme na encyklopedie.praha2.cz. Restaurace Vltava dnes, stejně jako v minulosti, nabízí návštěvníkům nezapomenutelný zážitek, a to i o Štědrém večeru, kdy se tradiční české pokrmy spojují s moderním pojetím gastronomie. Štědrovečerní večeře v restauraci Vltava je zážitkem, který vám zaručeně zlepší náladu a vytvoří nezapomenutelné vzpomínky. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Hradešický uherák. Oblíbený vánoční dárek pro chlapy.
Čas načtení: 2025-02-13 05:00:00
Návraty do minulosti: Avantgardní budovy Bohuslava Fuchse pomohly proměnit Brno v moderní velkoměsto
Narodil se v roce 1895 a začínal od píky: z vyučeného zedníka se později vypracoval v jednoho z nejvýznamnějších českých architektů 20. století. Žák Jana Kotěry se usadil v Brně a na počátku 20. let se stal architektem brněnského stavebního úřadu.
Čas načtení: 2025-03-08 20:00:00
Rusové nás skutečně vnímají jako součást velké ruské myšlenky, říká Filip Remunda
Jako jedni z mála cizinců točili film v Rusku po anexi Krymu (2014) a invazi na Ukrajinu (2022). Režisér Filip Remunda tam jezdil sbírat materiál na časosběrný dokument dokonce osm let. Točil v Novosibirsku i v asijském pohoří Altaj. Film Štěstí a dobro všem, který právě přišel do českých kin, sleduje nejen život bývalého fyzika Vitalije, podporovatele Vladimira Putina, nyní zedníka, otužilce, rváče a blogera, ale nabízí i unikátní syrový pohled na současné Rusko.
Čas načtení: 2025-03-25 00:00:00
Ať již studujete stavební školu, učíte se na zedníka nebo chcete jen stavět dům, vyznat se ve výkresové dokumentaci je základ. A rozhodně se nejedná jen o malůvku pro úřad. Stejně jako projektant musí vědět co kreslí, a má pro to dobrý důvod, stejně tak řemeslník a stavebník musí vědět, jak se „to“ na stavbě musí udělat a proč. Jedním ze zásadních stavebních detailů jsou okna.
Čas načtení: 2025-04-09 07:00:00
Ranní úvaha: Jan Němec: Koneckonců i tím může být den památný
Když v sedm ráno rozevřeš okenice, jako první spatříš starého zedníka v zamaltěné čepici, který si po cestě na stavbu píská. Dva muži rázují po nábřeží a u majáku se protahují, patrně otec a syn, tak osmdesát a šedesát. Ale to už se vynořují dva třínozí psi: každý úplně jiný, kolie a setr, naprosto odlišné charaktery, ale zkuste to někomu vysvětlit, když oběma chybí levá přední.
Čas načtení: 2025-07-08 00:00:00
Ať již studujete stavební školu, učíte se na zedníka nebo chcete jen stavět dům, vyznat se ve výkresové dokumentaci je základ. A rozhodně se nejedná jen o malůvku pro úřad. Stejně jako projektant musí vědět co kreslí, a má pro to dobrý důvod, stejně tak řemeslník a stavebník musí vědět, jak se „to“ na stavbě musí udělat a proč. Již dříve jsme si řekli jak se zakreslují okna, dnes se podíváme na konstrukci a zakreslování dveří.
Čas načtení: 2025-07-09 21:00:00
Dům z 3D tiskárny nebo izolace z konopí. Novinky pronikají i do stavebnictví
Tiskárna místo zedníka a konopí místo polystyrenu. Stavby, jak je známe, se pomalu mění. A i když většina lidí stále sází na tradiční cihly, na trhu jsou nové technologie, které dokážou ušetřit čas, peníze i přírodu.
Čas načtení: 2025-12-20 17:54:00
Koubkova gáže z děravé pokladny svazu: Chudší než Hašek?
Bývaly časy, kdy jste v putyce ukecali za pár piv a kalíšek kořalky zedníka na melouch. Je nová doba! Řemeslníka v hospodě neseženete ani za zlaté prase, ovšem kouče nároďáku ano. Za kolik?