Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-07-03 21:25:00

Z extrému do extrému. Meteorologové řekli, jaký bude zbytek léta

Letošní jaro a zřejmě i léto bude z hlediska počasí jiné než ta minulá. Už teď je jasné, že vysoké teploty v květnu a červnu ohřály přírodní vodní plochy víc než jindy. A začátek léta podle meteorologů naznačil to, jaké bude počasí po zbytek prázdnin. Velmi horké dny budou střídat prudká ochlazení, což není ideální pro kardiaky, seniory a děti.

Čas načtení: 2025-08-08 00:01:00

Proč je láska šílená? Co se skrývá za zamilovaností

„Ta láska / tak prudká / tak křehká / tak něžná / tak zoufalá / Ta láska / krásná jako den / a špatná jako počasí / když počasí je špatné,“ napsal Jacques Prévert (a přeložil Petr Skarlant). Básníkovy verše svými protiklady vyjevují, proč zamilovanost nelze považovat za prostou emoci – jde o širší zchvácení mysli a těla, jež jiným citům po všech stránkách velí a neúprosně směřuje pozornost a vnitřní rozpoložení k objektu naší touhy. Máme radost, když se na nás dotyčná osoba usměje, úzkostníme z…

Čas načtení: 2026-03-26 10:00:00

10:00 Studio ČT24

Témata: Babišova vláda 100 dnů ve funkci (komentář politologa); Válka na Blízkém východě (aktuální situace); Europoslanci by měli hlasovat o obchodní dohodě mezi EU a USA; Prudká změna počasí; Válka na Blízkém východě (živý vstup); Výhled počasí; Změny v britské azylové a migrační politice (živý vstup z Londýna); Odstraňování skály v Moravském Krasu[online]

Čas načtení: 2026-05-22 10:06:00

Blíží se počasí, jaké letos ještě nebylo. Zlom přijde už za pár hodin

A je to tady – letní počasí dorazí už za pár hodin. Je před námi slunečný a mimořádně teplý víkend, teploty se podle předpovědi vyšplhají až ke 30 °C. A podobné počasí nás čeká i na začátku příštího týdne. Pak přijde prudká změna.

Čas načtení: 2024-02-08 20:28:16

Hrozí, že bez sněhu zůstane polovina ski areálů v Evropě

Uplynulých dvanáct měsíců bylo o víc než jeden a půl stupně teplejších než v době před začátkem průmyslové revoluce. Je to vůbec poprvé, kdy se globální teplota za celý rok dostala nad tuto hranici. S extrémy v počasí byli lidé konfrontováni celý minulý rok a nyní oteplování potvrzují i data. Od začátku roku je také možné sledovat to, že po ochlazení sotva na průměrné teploty následuje prudká obleva. Sníh, jako viditelný symbol zimy, je tak v přírodním stavu jen v nejvyšších polohách hor. S jeho nedostatkem se aktuálně potýkají i v Alpách. Detailní snímky z družice ukazují, že údolí jsou často úplně bez sněhu a podle odhadů bude při celkovém oteplení o dalšího půl stupně bez přírodního sněhu až polovina všech ski areálů v Evropě.

Čas načtení: 2025-03-22 19:24:10

Meteorologové varují: Tento extrémní jev nás prý čeká už příští týden

Již v příštím týdnu zasáhne naši zemi prudká změna počasí. Připravit bychom se měli na pokles teplot a vydatné srážky, které doprovodí silný vítr. The post Meteorologové varují: Tento extrémní jev nás prý čeká už příští týden first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2025-04-01 09:06:00

Na hřebenech Krkonoš napadlo 15 cm, o víkendu zima udeří ještě silněji

O víkendu nás ale čeká prudká změna v charakteru počasí. V sobotu přes naše území přejde studená fronta, po jejímž přechodu k nám začne proudit původem přímo arktický vzduch. Teploty v hladině 850 hPa klesnou až k -10 °C.

Čas načtení: 2025-04-02 14:28:00

ČHMÚ vydal předběžné varování pro celé Česko. Vrátí se silný mráz i sněžení

Česko čeká v následujících dnech prudká změna počasí. Vysoké teploty zastaví studená fronta, která s sebou přinese výrazné ochlazení. Vrátí se také sníh a Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) varuje i před mrazem. Ten může napáchat velké škody na ovocných stromech, meteorologové před ním proto vydali předvýstrahu.

Čas načtení: 2025-06-16 06:40:00

VIDEO: Rakovnicko v neděli zasáhly silné bouřky. Přinesly prudký déšť i kroupy

Neděle přinesla na Rakovnicko extrémně teplé počasí s teplotami přesahujícími 30 °C. Tropický den však netrval dlouho – odpoledne se začaly z Německa přibližovat silné bouřky, které během večera zasáhly i západní a střední Čechy včetně Rakovnicka. Po 17. hodině se strhla prudká několikaminutová smršť, při níž padaly i kroupy.

Čas načtení: 2025-07-07 05:30:00

Z plavek do svetrů. Léto si dává pauzu, teploty půjdou výrazně dolů

Po extrémních vedrech čeká Českou republiku prudká změna počasí. Druhý červencový týden nás budou provázet podprůměrné teploty a dočkáme se i deště. Nejvydatněji by mělo pršet v severovýchodní části republiky, kde podle některých modelů může spadnout i více než 200 mm srážek.

Čas načtení: 2025-06-23 19:49:42

Nejlepší aplikace na počasí: Má nejpřesnější předpověď, radar a je zdarma

Aplikace Počasí ČHMÚ nabízí vše, co potřebujete: předpověď, radar, výstrahy i notifikace podle lokace. Je to aktuálně nejlepší appka na počasí v Česku.Přečtěte si celý článek: Nejlepší aplikace na počasí: Má nejpřesnější předpověď, radar a je zdarma

Čas načtení: 2024-04-29 09:00:01

Země má své superrychlé dvojče. Mohlo by nás ochránit před klimatickými katastrofami

Vědci vytvořili „digitální dvojče“ naší planety, které lze použít k předpovědi počasí mnohem rychleji než tradiční služby. Tato technologie by mohla pomoci zabránit některým dopadům katastrof, jako jsou tajfuny a záplavy. Systém intenzivního sběru dat by nám také mohl poskytnout podrobnější pohled na budoucí dopady změny klimatu a odhalit vodítka, jak ji zmírnit. Systém vytvořila Nvidia, nadnárodní společnost, která staví grafické procesorové jednotky (GPU), což jsou elektronické obvody, které dokážou provádět vysokorychlostní matematické rovnice umožňující činnosti, jako je strojové učení. Což je typ umělé inteligence (AI). Extrémní vedra: Vlhká teplota nad 35 stupňů je pro člověka nebezpečná. Neupotíme to, říká klimatolog Číst více Umí vypočítat počasí v konkrétním místě Platforma nazvaná Earth-2 obsahuje sadu technologií, přičemž všechny jsou řízeny superpočítači, což samozřejmě znamená obrovský výkon. Všechno společně vytváří virtuální repliku fyzického objektu nebo systému, v tomto případě zemského klimatu. Systém má podobu interaktivního rozhraní, které spouští simulace počasí a klimatu po celé planetě, což uživatelům umožňuje nastavit různé parametry a simulovat počasí na různých místech ve velmi podrobném měřítku 2 kilometry. Technologie AI byla vyškolena na globálních souborech dat, které poskytují hodinové odhady proměnných klimatu na zemi, v atmosféře a oceánu. Tento systém syntetizuje stovky pozorování a rekonstruuje počasí a klima Země za posledních zhruba 50 let. Intenzivní školení znamená, že umělá inteligence může rychle prosévat množství údajů o počasí a klimatu, chrlit tisíce a tisíce potenciálních výsledků a nakonec vypočítat pravděpodobnost určitého počasí v konkrétním místě. Tchaj-wan už systém testuje Pokud jde o blížící se meteorologické jevy, které by mohly ohrozit životy a způsobit milionové škody, systém Nvidia může poskytovat předpovědi v reálném čase v sekundách. To může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí na místech, jako je Tchaj-wan, kde jsou tajfuny časté a katastrofické. Na evakuaci by mohl být dostatek času. Archeologové v blázinci vykopali neoznačený hrob. Žlučník jim vyrazil dech Číst více Z těchto důvodů je tchajwanská Centrální správa počasí jednou z prvních, která testuje systém Nvidia Earth-2 a bude jej používat k předpovídání, plánování a ochraně před extrémními povětrnostními jevy už v tomto roce. Změny klimatu by mohly být méně ničivé Technologie také může poskytnout delší podrobný pohled na změnu klimatu. Předvídání toho, jak se bude změna klimatu vyvíjet a jaké budou její účinky, vyžaduje zpracování rozsáhlých a četných datových toků o emisích skleníkových plynů, teplotě, globálních vodních cyklech, změnách ve využívání půdy, chemii oceánů a dalších. Vyžaduje to také vědět, jak se budou změny vyvíjet v globálním, regionálním a místním měřítku, což vyžaduje vysoké rozlišení dat. Superpočítačový výkon Earth-2 by mohl rychle analyzovat tyto obrovské datové toky a vytvářet přesné, prediktivní simulace, jak říkají jeho vývojáři. To by mohlo městům pomoci například prozkoumat pravděpodobnost a intenzitu budoucích vln veder a už nyní podniknout kroky k zahájení zmírňujících opatření. Zdroje: livescience.com, frontiersin.org, destination-earth.eu KAM DÁL: Jasnovidka pomohla policii s otřesným případem.

Čas načtení: 2025-03-12 12:30:30

Zapomeňte na klasické léto: Počasí v létě 2025 bude jiné, než jsme zvyklí

Dlouhodobé předpovědi počasí je samozřejmě nutné považovat jen za velmi orientační. Do jisté míry je však možné predikovat, jakým způsobem se bude počasí v budoucnu chovat. Jak by se podle meteorologů mělo počasí projevovat v letošním létě? The post Zapomeňte na klasické léto: Počasí v létě 2025 bude jiné, než jsme zvyklí first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2008-08-30 00:00:00

Na Ukrajinu? Prý jsme blázni.

Tak jsem se vrátil z Zakarpatské Ukrajiny, překvapivě brzy (jako vždy), překvapivě snadno a překvapivě úplně v pořádku. Jaké to bylo a co se dělo? Čtete dál. Z Prahy až do Košic Celá příprava na Ukrajinu byla dost narychlo, Jenda dal přesné informace vědět až dost dlouho - o prázdninách a to je pak nestíhačka sehnat všechny potřebné věci, zvláště z toho důvodu, že všichni jsou pryč po dovolených, babičkách a strýčcích. Nakonec se ale podařilo vše sehnat - kotlík se koupil, vařič byl už z našeho jarního výletu, stan také byl. Se stanem to bylo obzvláště veselé. Johana tvrdila, že má stan, do kterého se v pohodě vejde šest lidí. Nakonec se ukázalo, že by se tam šest lidí opravdu vyspalo, ale protože byla Johana na tenisovém soustředění i se stanem a já ho nemohl okouknout, vzali jsme radši každá futrpatra stan svůj. Bylo úterý a sraz byl v sedm hodin večer v Praze na Hlavním nádraží. Z Nýrska jsme vyráželi tři - já, Johana a Klára. Do Klatov jsme byli dovezeni autem, z Klatov do Prahy jsme bez problému dojeli vlakem, pohodička leháro, dokonce i přesun ze Smíchova na Hlavák jsme zvládli bez problémů - zvláště díky Kláře, protože Johana, nás trochu mystifikovala v udávání správné trasy metrem. Prý si chtěla trochu více zajezdit. Jen co jsme vylezli z metra potkali jsme Marušku, která už také čekala. Bylo ještě hodně brzo před srazem (zbývalo asi půl druhé hodiny), a tak jsme si sedli před nádražím na lavičku a sledovali pochybná individua. Za necelou hodinu na nás natrefil Kryštof, kterého do Prahy dovezli rodiče a dle jeho slov ho vyhodili z auta na první zastávce metra. Seděli jsme tam tedy ještě chvilku a pak jsme se vydali dovnitř, že tam třeba už někoho potkáme. A taky že jo. Hned ve vstupních dveřích jsme se srazili s Jendou a Sváťou. První co nás bacilo do očí, byly Honzovy boty. Všichni jsme byli obutí už v botách do hor - těžké pohorky, prostě pořádné boty. A Honza si přijde s botami, které u nás na gymplu dostaly přezdívku gumáky, navíc ve vysoce svítivé oranžové. Až je na fotkách uvidíte, určitě je poznáte - svítí opravdu krásně. Nahoře už seděli ostatní a tak byla naše parta zkompletována. A tady je letošní složení tchoříků: Jenda, Maruška, Lenka, Jáňa, Johana, Kryštof, Pavel, Klára, Sváťa a samozřejmě také já. Pomalu jsme se přesunuli do vlaku, ale bylo v něm šílené vedro a tak jsme se radši zase přesunuli ven na perón. Po rozjezdu vlaku se uskutečnila válečná porada, Jenda nás seznámil s plánovanou trasou, místním jazykem a zvyklostmi (třeba to, že když nad čajem od domorodce prohlásíme, že je horký, patrně se urazí. Bude si myslet, že říkáme hořký). Měli jsme zakoupená lehátka a po poradě jsme zkoušeli spát. Moc se nedařilo, ve vlaku se člověk moc nevyspí. K ránu jsme přijeli na konečnou, do slovenských Košic. Mám takové tušení, že mohlo být něco okolo sedmé hodiny, ale úplně jist si tím nejsem. Dojedli jsme svačinky z domova a nasedli jsme na místní kodrcák jedoucí do Čierné nad Tisou. Jsme celebrity Situace v Čierné se pro nás výrazně zhoršila - zjistili jsme, že přes hranice jezdí jen dva vlaky denně - jeden šíleně brzo ráno a druhý někdy kolem páté odpoledne (opět si nejsem tímto časem moc jist). A co my tady když je ještě dopoledne? Nejdřív jsme se zkoušeli dostat někam, kde bychom se mohli vykoupat. To se ukázalo být velkým problémem a nakonec z toho sešlo - stali jsme se však tak populárními mezi místními domorodci, že jsme raději zalezli zpátky na nádraží, kde jsme měli svůj klid. Nejdřív jsme se totiž ptali místních na cestu ke koupališti - z těch jsme toho moc nevypáčili. Pak si nás ale (doslova) našel pán, který si potřeboval postěžovat na život a ten nám prozradil, že Tisa je asi osm kilometrů daleko (a na koupání, že je skvělá). Tam se nám moc nechtělo, osm kilometrů tam, osm zpátky, to se radši koupat nebudeme. Za chvíli nás ale zastavil další domorodec, který se dozvěděl, že se chceme koupat a taky měl s námi touhu si popovídat. Radši rychle na nádraží! Museli jsme čekat asi šest hodin - na řadu přišel poker, a když i ten začal nudit, hry značka šílené. Nejdřív jsme si dupali po nohou (to poznáte na fotkách, vypadají akčně), pak jsme zas na sebe řvali "HU" a dávali si ruce k hlavám (taky je tam jedna fotka) a nakonec jsme začali kokodákovat a kikirikovat. Prostě bylo veselo. Pak konečně nastala chvíle, kdy měl jet vlak na Ukrajinu. Na ten s námi čekalo dost domorodců a ještě jedna parta z Čech, která přijela posledním vlakem. Přes hranice jsme se dostali bez problémů, dokonce i s noži - na Ukrajinu totiž nesmíte převážet nože s čepelí delší než šest centimetrů, což z nás měli skoro všichni skoro nikdo (a Jenda navíc do batohu přibalenou solidní mačetu). Až do Dilove A byli jsme na Ukrajině. Přesně řečeno v Čopu (Чоп) na nádraží. Jenda bleskurychle dojednal odvoz do Mukačeva (Мукачеве) - jeli jsme třemi auty a kdybych nebyl zvyklý jezdit v autobuse s Ukrajincem, asi bych se strachoval podobně jako ostatní - přes vesnice jel prý devadesátkou, na nejvyšší dosaženou rychlost se nikdo radši nedíval. Jak při slalomu se proplétal stádem krav, které šlo zrovna po silnici. A navíc měl puštěné disco na plné perdy, což našemu psychickému stavu moc nepřidalo. V Mukačevu nás vysadili na autobusovém nádraží a kdyby mělo pořádný asfalt a ne jenom štěrk, dost by připomínalo autobusák v Klatovech. Běhala tam smečka deseti psů, ty na fotkách taky uvidíte a dokud Jenda jednoho nenakopl byli dosti otravní. Byl už večer. Pro nás o trochu dříve, protože Ukrajina je v jiném časovém pásmu a tak jsme si šoupali hodinky o jednu hodinu dopředu. Nasedli jsme na autobus směrem na Dilove - vesničku kam jsme měli namířeno. Asi v půl jedné ráno jsme tam konečně dorazili - místní autobus nebyl nejnovější, navíc nám nahatec v zadu pozavíral okýnka - jemu bylo příjemně, nám šílené vedro a svlékat jsme se nechtěli. Pavel si celou cestu povídal s chlápkem, co kdysi pracoval deset let v Česku. Přes nás a naše plány se dostali až k Premier League, Škodovkám v Mladé Boleslavi a díky němu jsme v Dilove i vystoupili - autobusák nám nějak zapomněl zastavit. V Dilove jsme potkali místní opilce, od kterých jsme raději svižně odešli - s láhví vodky v ruce nevypadali nejlépe. Kousek za vesnicí jsme se na loučce utábořili, spalo se pod širákem. Ráno nastalo naše první vaření. Vařili jsme po skupinách, já s Pavlem a Johanou, Kryštof s Lenkou a Jáňou, Jenda s Maruškou, Klárou a Sváťou. Naše skupina začínala raději opatrněji, dali jsme si jen čaj s chlebem, sýrem a salámem a výborně jsme se najedli. Honza musel jít vyřídit povolení - chtěli jsme totiž jít po horách, kterými vede hranice Ukrajiny s Rumunskem a tam se bez povolení nesmí (ani z jedné strany) - a tak jsme si my ostatní dali leháro na sluníčku (taky uvidíte na fotkách). Povolení jsme dostali a tak jsme konečně vyrazili do hor. Musím říct, že po dvou dnech ve vlacích a na nádražích jsem byl upřímně rád. Čekal nás nemalý úkol - dostat se nahoru do hor. Převýšení bylo něco kolem 1.700 metrů, což není žádná sranda, zvlášť pokud máte na zádech těžkou krosnu s proviantem na celý týden. Nakonec jsme to rádi zalomili u srubu pod naší první horou (název už jsem zapomněl). Chtěli jsme sice dojít až k Pop Ivanovi, to se ale ukázalo jako nereálné. Postavili jsme stany, dali večeři a poseděli u ohně. Honza nás seznámil s Nikolou Šuhajem, dalším z těch co bohatým brali a chudým taky tak. Zapěli jsme Havrany na plotu a šli spát. Noc nebyla úplně podle našich představ - spal jsme ve stanu s Kryštofem a Pavlem, náš stan někde na fotce taky bude - hlavní bylo to, že je kulatý - natáhnout nohy může jen ten uprostřed. Zkuste spát někdy celou noc se skrčenýma nohama. Proto jsme se snažili z krajů dostat co nejvíc doprostřed a Pavel, který spal uprostřed, říkal, že jsme ho celou noc mlátili a utlačovali. Možná na tom bude něco pravdy. Ráno bylo krásné a tak jsme s chutí vyrazili po náročném dni dál. Hned ze začátku jsme trochu sešli z cesty a museli to vzít azimutem, abychom se dostali zpět na naši cestu. Bu bu bu, pojďte k nám Tady nás Honza strašil rumunskými pohraničníky - koho chytnou za hranicí, má po výletě a poputuje někam do rumunska na policii. Naštěstí nás nikdo nechytil i když jsme v Rumunsku občas byli. Na Popu Ivanovi jsme potkali další českou výpravu a místní domorodce, kteří si užívali výhled do kraje. Na fotkách je poznáte, jeden ukazuje do kraje a je trochu spoře oblečen. Jen jsme slezli z Ivana potkali jsme další Čechy a nakonec se ukázalo, že jednoho z nich Honza zná. Také jsme tam dali oběd, naše skupina měla navařeno už od snídaně, výborné vločky s kakaem. Naštěstí jsme je dojedli a nemuseli je jíst i k večeři. Šlo se dál, cesta pěkná, krajina a počasí též, to ostatně uvidíte na fotkách. Celou naší výpravu nás provázela nouze o vodu - asi před měsícem byly v Podkarpatské Rusi povodně, teď bylo zase naopak sucho. Přenocovali jsme na pěkném tábořišti, jen k vodě to bylo asi 300 metrů dolů z kopce - hodně prudkého. To nebylo ideální, nicméně jsme to museli vydržet. Také to byla spíš taková bažinka, něž tekoucí voda, ale my už pili i z horšího. A margotku? Další den bylo opět pěkně, dokonce tak pěkně, že jsme měli všichni spálenou jednu půlku těla, celou dobu jsme šli se sluncem na pravé straně a nějak jsme se zapomněli namazat. Přes den se toho moc zajímavého nedělo, nebudu to tu rozebírat, krajiny uvidíte na fotkách a názvy hor si stejně nepamatuji. Zajímavé bylo jen to, že jsme potkali čtyři auta, tam v horách, vevnitř holohlaví chlápci s černými brýlemi - kdekoho by napadlo, že jsou to mafiáni a jedou zakopat mrtvoly nebo pašovat drogy do Rumunska. Mafiáni to pravděpodobně byli, ale co tam dělali, to si opravdu můžeme už jen domýšlet. Asi nic pěkného. Večer jsme se usadili na tábořišti nedaleko od koňského napajedla, kam jsme chodili pro vodu a také jsme se tam lehce umyli. Zrovna když byly holky u vody, přišla k nám návštěva. Já ji na fotkách nemám, trochu z respektu. Až se ke mně dostanou fotky od Jáni budete si ji moci prohlédnout alespoň zezadu. Přišel k nám voják. Zkontroloval pasy a naznačil, že by rád cigarety. Ty jsme sebou neměli, ale Honza mu taktně nabídl margotku, což voják sice tolik neocenil, ale řekl, že ji musí porovnat s těma jejich a tak si ji také vzal. Večer jsme se usadili u ohně, ne všichni - stařec a děti už šli spát. My za malou chvíli také a velmi rychle, začal totiž pořádný slejvák a bouřka. Noc byla pro nás ještě horší než ta minulá. Nejen že jsme byli skrčení - slzy nám tekly proudem, protože skomírající oheň strašlivě čadil a přímo nám na stan, pršelo a my zjistili, že podlážka netěsní. Teď na tom byl pro změnu nejhůře Pavel - ležel v jakémsi údolíčku a všechna voda stékala k němu. Lázeň. Naštěstí ráno nepršelo a my tak mohli alespoň něco usušit. U Ivana Pak jsme zase vyrazili dál. Snad jen to, že jsme dali řeč s bačou, který si užíval vyhlídky do kraje, se nic zajímavého nestalo. Asi jsme se stali atrakcí, mladý bača si nás fotil mobilem. Ano, i sem už technika dorazila. Odpoledne jsme dorazili k chaloupce. Na fotkách ji samozřejmě také najdete. Ona to vlastně žádná chaloupka nebyla - pořádný srub ze dřeva. Uvnitř bydlela baba se kterou Honza vyjednal možnost přespání ve vedlejším srubu a její manžel - Ivan. Krásně jsme se tam zabydleli, bábuška nám přinesla mléko a tak jsme si udělali spoustu pudingu. S předáváním mléka souvisí jedna úsměvná situace: Baba nejdříve mléko nabízela nám, klukům. My však byli zrovna myšlenkami na míle daleko a tak jsme na ní asi půl minuty tupě zírali a vůbec nám nedocházelo, co říká. Pak ho nabídla holkám a to už nám konečně došlo, co po nás chtěla. Nu což, stane se. Večer po výborné večeři jsme začali vařit čaje a připravovat se na dlouhý večer. Takovýto večer - v suchu, v závětří - se musí pořádně užít a tak i strážci cukru upustili od svého předsevzetí a osladili nám čaj. Cukru bylo totiž velmi málo a tak Kryštofova skupina od cukru v čaji abstinovala. O chvilku později si k nám přišel přisednout Ivan. Na dvou fotkách homáte cvaklého. Nabídli jsme mu čaj, hrníček obětoval Kyšák, a povídali si o počasí, medvědech a tak všelijak okolo - česky, ukrajinsky, rukama, nohama. Snažím se medvěda potkat už druhý rok, v Tatrách nic, na Ukrajině taky nic, naději mi udržovalo jen Ivanovo tvrzení: "Medvědi? Všude, hodně!". Ptali jsme se ho taky jestli bude zítra pršet a tak jsme se dozvěděli, že střecha určitě nepustí ani kapku (ehm), ale zjistit jaké počasí bude zítra dalo dost práce. Nakonec jsme mu asi stejně neporozuměli, protože jsme si bláhově mysleli, že zítra pršet nebude. Pršelo. Další Ivan - teď Pop a Marmarožský Ráno pršelo. Bylo ještě horší počasí než včera a Ivan nás strašil, že nahoře umrzneme, začneme dělat "chrk, ekš" (prostě se nachladíme) a nerad nás ven pouštěl. Jenda byl ale neústupný a tak jsme vyrazili. Všichni v pláštěnkách a igelitech - konečně se uplatnila naše zkušenost z Tater, tam bylo takovéto počasí pořád. Nahoru jsme se museli prodírat klečí, cestička tam žádná nevedla, až nahoře jsme na ní narazili. Tak jsme se dostali na další horu - Popa Ivana Marmarožského (úplně si nejsem jist jestli to píšu správně, snad alespoň přibližně). Na vrcholu hory stojí bývalá meteorologická stanice, dnes už nepoužívaná, ale pořád statná, stavěná z kamene. Foukalo, byla zima, uvnitř spousta odpadků a nikomu se tam pobývat dlouho nechtělo. Tak jsme raději šli dál. Počasí nebylo pořád nic moc a tak jsme si náladu zlepšovali siónskými popěvky od A do Z. Prostě jsme zazpívali co se dalo. Odpoledne jsme došli k pěknému jezeru, sice tam byla spousta odpadků, ostatně jako na Ukrajině v horách všude, místa pro stanování tam bylo naštěstí spousta a tak jsme se usadili. Měli jsme štěstí, že jsme přišli včas. Po nás přišli ještě skupiny Slováků, Rusů a všech možných dalších národností. Jenda rozdělal po velkém snažení oheň a vydal se na návštěvu k sousedům - po návratu se pochlubil, že máme rozhodně nejhezčí oheň. Chvíli jsme seděli u ohně, Jenda převyprávěl pár příhod z knížek podobných V horách Sajanských - byly rozhodně zajímavé, ale vyprávět se mi je tu nechce. No to jsou nám fofry A tak jsme se v pořádku vyspali až do našeho posledního dne na horách. Čekala nás už jenom nejvyšší hora Ukrajiny - Hoverla a pak sestup dolů do civilizace. Při výstupu na náš vrchol jsme vymysleli s Kryštofem takovou menší zradu - všichni už si zvykli, že fotím já a dávali si pozor - půjčil jsem foťák Kyšákovi a rázem jsou zajímavé fotky - upocené obličeje a vyčerpané výrazy. Jediný kdo na těchto posledních fotkách chybí je Pavel, který posilněn Pikaem vyběhl na Hoverlu, že jsme ani nemrkli a jeden Čech, co zrovna sestupoval dolů, se podivil, co to máme vepředu za blázna - prý kolem něho jen proletěl. Na vrcholu nic moc zajímavého nebylo - snad jen ukrajinská vlajka a kovový paskvil ve tvaru kříže. Rozhodně jsem už viděl hezčí. Nahoře byla jako obvykle zima a tak jsme raději seběhli dolů. Tam se ukázalo, že Pavla vyčerpal výstup víc než se zdálo - cestou dolů se musel Lenky pársetkrát zeptat, jak to, že jí dali řidičák a ani když se už přestal ptát, nezdálo se, že by v tom měl zcela jasno. Dole na nás čekal připravený Boží odvoz. Zdá se, že jsme strhli všechny rekordy v cestě Hoverla - Čop. Tuto zajímavou část našeho putování se budu snažit popsat co nejpřesněji: Scházíme dolů z hor. Cesta hrozná, příkrá, kamenitá, vymletá. Konečně jsme dole ve vesnici a vidíme první zříceninu. Za zpola strhnutým mostem vidíme stát autobus (bednu na čtyřech kolech) a přichází k nám pár domorodců. Plány jsou zatím asi takové, že se vykoupeme, pomalu si najdeme místo na přespání, ráno dojdeme do další vesnice, odkud by mělo snad něco jet do civilizace. Jenda se dává do řeči s paní, která vypadá dost veselá - utvrzuje nás to v teorii, že vodka je zde dobrá jak ráno, tak i na oběd a večer. Mimo jiné nám paní sděluje, že během pěti chvil pojede motor (během pěti minut pojede nějaké auto, pro snazší pochopení překládám) do vesnice kam máme namířeno. Z koupání tedy nakonec není nic a my čekáme na motor, o kterém si myslíme, že to bude něco ve smyslu autobusu. Čekáme půlhodiny, nic nás nepřekvapuje, jsme zvyklí a když už je čekání přece jen dost dlouhé, ptá se Honza znovu, kdy to asi pojede. Prý že za chvíli, ještě někdo někde musí něco dodělat. A tu náhle, po prašné cestě se k nám řítí něco na kolech. Uvidíte přesně na fotkách. Dostavil se nějaký náklaďák a my s domorodci, kteří sbírali v lesích borůvky naskakujeme na korbu. Je tam trochu přeplněno, ale veselo. Ukrajinky mluví šíleně vysokými hlasy, cesta je bahnitá, tak jak si ji ani nedovede představit a zlaté zuby se domorodcům jen blyští. Nakonec přijíždíme do vesničky. Řidič z nás sedře 170 hřiven, ač to svezení mělo stát asi jen 80. Pro srovnání - hřivna je asi pět korun. Těch pár kilometrů se nám dost prodražilo a Jenda z toho vypadal trochu vykolejený. Zkoušíme se vrátit k původnímu plánu a najít řeku, kde bychom se mohli vykoupat. Řeku nacházíme, ale v takovém stavu, že i po týdnu v horách můžeme s čistým svědomím říct, že bychom se v ní ušpinili. Opět z koupání není nic a tak se snažíme alespoň doptat na vlak, o kterém nám veselá paní tvrdila, že by měl jet. Zjišťujeme pravý opak, jede ale autobus a to asi za půl hodiny. Zásoby už nám pomalu došly, Jenda proto vleze do nejbližšího krámu a kupuje královské potraviny - ukrajinskou zmrzlinu, ukrajinské pivo v pet lahvi a sedm banánů - víc jich neměli. Přesunujeme se na zastávku a během pár sekund přijíždí dodávka, která má být autobusem. Po jízdě na korbě náklaďáku je to skutečný luxus, celkem neoježděný Mercedes, skutečné sedačky - paráda. Takhle jedeme asi do Rachova a tam se řidič ptá, kam chceme dovézt. Nakonec nás zaveze až do Čopu na nádraží. Jen za 200 Eur. V Čopu jsme kolem půl jedné v noci - vlak na Slovensko jede někdy kolem půl čtvrté, na perónu musíme být už ve tři, ale stejně všichni zalehneme a trochu se vyspíme. Mně se zrovna nějak spát nechce, sedím a pozoruji lidi co pobíhají po nádraží - jací šílenci to můžou být, když jsou tu v tuhle nelidskou hodinu. Někdy kolem druhé k nám přijde člověk, s taškou a karimatkou a zmateně na mne gestikuluje prstem. Moje vnímání je ale natolik zpomalené, že tam na něj asi tak půl minuty koukám a tvářím se tupě. Naštěstí se pak probudí Jenda a dopadá to tak, že si neznámý u nás na chvíli nechává svoje věci a pak se pro ně zase vrací. Pak už je čas vstávat a projít celní kontrolou. Lehce se nám prohrabávají v baťozích, naštěstí se jim ale asi moc nechce takhle po ránu něco řešit a tak projdeme opět v pořádku. Pak už se jede vlakem až do Čierné nad Tisou. Na našem oblíbeném nádraží moc nepobudeme, jen zeptáme odkud jede vlak do Košic a pak už běžíme na druhý konec nádraží. Vlak nám naštěstí nestihl ujet. Během dvou hodin, které samozřejmě všichni prospíme, jsme se dostáváme až do Košic. A tak cesta, která nám měla trvat dva i více dní, byla za náma během dne. Nevadí, Bůh měl asi nějaký důvod pro toto rychlé vyhoštění. Košice? Prý příležitost se skvěle ztrapnit A tak jsme byli v Košicích. Sice nevyspalí, ale jak už jsme tu několikrát psal - člověk může žít beze spánku, ale ne bez povzbuzení. Navštívili jsme místní bazén, celkem příjemné, ale kdyby byl člověk vyspalý asi si to užije víc. Protrpěli jsme tam své dvě hodinky, vyhřívali se na za sklem sluníčku a nadávali na plavčice, které naše dovádění ve vodě nechtěli nechat jen tak plavat. Věkový průměr návštěvníků v bazénu mohl být tak na padesáti. Polovinu jsme tvořili my pod dvacet, zbytek důchodci. Když jsme konečně vylezli z bazénu a navlékli na sebe zpět to hnusné špinavé zapocené oblečení, vrátili jsme se na nádraží, kde jsme v úschovně nechali své batohy a vyrazili do města. Nejdřív jsme si dali oběd v místní pizzerii a pak se nějak rozutekli po městě. Pak nastal pořádný průzkum města. Vlak jel až večer, bylo poledne a my měli moře času před sebou. Co musím vyzdvihnout je krámek v uličce vedle náměstí - prodávají tam včerejší pečivo za pět slovenských kaček, pečivo jako jsou koblihy. Hlavně ty koblihy. Obyčejné nejsou nic moc, trochu seschlé. Ty namáčené v bílé polevě nebo čokoládě jsou ještě lepší než čerstvé. A za pět slovenských korun. No nekup to. Den byl teplý, až moc horký a tak se ujal návrh zdolat místní fontánu. Boty byly sundány za chvíli a my se ráchali ve vodě jak malé děcka. Jednu místní ctihodnou paní jsme velice pobouřili. Prohlásila, že tu se kúpou len cikáni, tu že neni žádné kúpalisko. A zpět do Čech, neradujte se všichni A pak už zase do vlaku. A zpátky do Čech, do Prahy. Chvíli jsme hráli pokera ve volném kupíčku, pak nás vyhnali a my museli jít spát. Člověku se ve vlaku spí mnohem lépe, když den předtím skoro vůbec nespí. To se vám pak ani nechce kolem čtvrté ráno v Praze vstávat, přesedat na metro a jet dalším vlakem až do Nýrska. V Praze jsme se rozdělili, opět na delší čas domů. A pár myšlenek na závěr Nic zvláštního, co by mohlo pozvednout tento článek, tu napsáno nebude - putování bylo skvělé a jako vždy krátké a hrozně rychle utíkající. A tak trochu podumám. Jedna věc mne ze začátku hodně udivovala a asi ne jenom mě. Nedokážu pochopit mnoho věcí, jednou z nich je to, jak dokázal mít na sobě Kryštof dlouhé kalhoty ve dny, kdy bylo největší vedro. Když jsem dnes ráno zbíhal z Ostrého dolů přes stateček, kde jsme na jaře s Tchoříky taky spali, velice se mi po prázdninových časech zastesklo. Až na tyto poslední týdny nebyly prázdniny úplně podle mých představ, ale co tu dělat jiného než sedět u počítače a alespoň nějak kreativně tvořit (a získávat finance na sponzorování takovýchto výletů). Za měsíc jedeme na Jizeru sekat dřevo a tak tu snad zase nestihnu začít plesnivět.

Čas načtení: 2024-06-07 20:00:07

Jaká předpověď počasí je nejpřesnější? Microsoft tvrdí, že ta jeho

Která předpověď počasí je nejpřesnější? Microsoft se na svém blogu chlubí, že ta jeho. Počasí z Microsoft Start využívá umělou inteligenci. V Obchodě Google Play, Apple App Store i Microsoft Store najdete nespočet aplikací nabízejících předpovědi počasí v nejrůznějších formách a podobách. Která předpověď počasí je nejpřesnější? Produktový manažer Kit Thambiratnam na blogu Windows Experience […] Celý článek si můžete přečíst na Jaká předpověď počasí je nejpřesnější? Microsoft tvrdí, že ta jeho

Čas načtení: 2025-03-12 12:30:30

Zapomeňte na klasické léto: Počasí v létě 2025 bude jiné, než jsme zvyklí

Dlouhodobé předpovědi počasí je samozřejmě nutné považovat jen za velmi orientační. Do jisté míry je však možné predikovat, jakým způsobem se bude počasí v budoucnu chovat. Jak by se podle meteorologů mělo počasí projevovat v letošním létě? The post Zapomeňte na klasické léto: Počasí v létě 2025 bude jiné, než jsme zvyklí first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2025-07-30 11:12:47

Policie radí: Denní svícení v dešti nestačí a může být nebezpečné

Denní svícení nestačí. V dešti nebo mlze jste zezadu neviditelní. Připomeňte si, kdy a proč přepnout na potkávací světla.

Čas načtení: 2025-08-29 07:08:17

Nepoužívání tempomatu v dešti: Je to mýtus, riziko nebo jen špatný zvyk?

Používání tempomatu v dešti může zvýšit riziko ztráty kontroly nad autem. Proč je lepší mít rychlost pod vlastním dohledem?

Čas načtení: 2025-11-19 15:16:05

Moderní auta jako duchové na silnici. Brusel přitvrzuje a výrobci musí upravit fungování světel

Evropa potichu zpřísnila pravidla pro denní svícení. Zadní světla se mají rozsvítit i ve dne, aby byla auta lépe vidět i v dešti a v mlze.

Čas načtení: 2008-08-11 00:00:00

Tři muži

Nad městem se ženili snad všichni čerti. Pršelo, blesky ozařovali oblohu co chvíli, opravdu počasí, že by člověk ani psa nevyhnal. Je už tma, ve všech oknech, v rodinných domcích, panelácích, i všelijakých ostatních přístřešcích se svítilo. Jen dva tři se prodírají fujavicí. Jeden se ve tmě skoro ztrácí, tak mnoho s ní má společného. Při druhém skoro jako by přicházelo lepší počasí. Tma okolo něj nebyla tak hustá, ani vítr tolik nefoukal a člověk neprochladl ani nepromokl. Jdou tři muži městem. První jak tma sama, druhý opak toho prvního. A ten třetí? Ach, ten bídný lidský červ, jen bídný život, vyhlídky na lepší zítřky a trochu bláznovství ho ženou dál. První i druhý jdou a vědí kam. Počasí je netrápí, šaty je nestudí. Jen třetí co chvíli nadává na počasí a myslí na návrat. Návrat, ale kdež, vždyť není kam se vrátit, všechny mosty už jsou dávno spálené. Uprostřed města je autobusová zastávka. Člověk k ní dorazí jako první a vděčný za přístřešek se schová před deštěm. Za chvíli přicházejí i oni dva muži. Jeden od východu, druhý ze západu. Když se poprvé uvidí, oběma jim přelétne přes tvář úsměv, prvnímu úsměv trochu krutý, druhému spíše smutný. Pak vejdou dovnitř. „Dobrý večer,“, praví muž vcházejíc. Na sobě má oblek, který se má zvláštní tvary, co však vše přebíjí je pouhá černá. „Dobrý, u všech bláznů, kde to žijete? Já venku vidím jen nadělení boží.“, odvětí člověk, který už sedí na lavičce uvnitř zastávky a snaží se nedotýkat mokrých studených šatů. „S tím Bohem opatrně,“ poznamenal nový příchozí. Člověk se po něm podívá. Je si skoro jist, že jediné co zahlédl byl bílý šat, jakmile se ale podívá znova vidí jen nevýraznou šeď. „Ale, jděte, kdo by dnes věřil v Boha?“ usměje se temný muž. Zvláštní, pomyslí si opět člověk, docela určitě byl šat toho muže celý černý. A teď je šedý – úplně stejný jak šat druhého příchozího. Podívá se jim do tváře, se snahou zjistit nějaké objasnění této věci. Kouká po prvním, kouká na druhého. Ne to není možné, ano, teď ho vidím docela jasně. Podívám se do tváře druhému, sedí po levé straně, já uprostřed, třetí muž vpravo. Koukají do země. Ano, teď ho vidím. Ano v té tváři je něco známého, to bylo u toho prvního muže také. Také? Jak ale vypadal vůbec první muž? Člověk se na něj rychle podívá. Ano, sedí tam pořád, je stejný. To jen ta tvář mi nějak vypadla. Muž vpravo se přestane na chvíli dívat do země a otočí se na člověka. „Proč si nevezmete na sebe suché šaty?“ Člověk nechápavě zamžourá očima a chvíli přemýšlí, zda se mu to nezdálo. Ale ne, ta tvář se na něj pořád tázavě dívá, neostrá ve slabém osvětlení pouličních lamp. „Rád bych, ale nemám žádné oblečení, krom toho co mám na sobě mokré.“ „Ta brašna vedle vás snad není vaše?“ zeptá se muž udiven. Člověk se podívá vedle sebe. Brašna tam opravdu je, člověk nevycházejíc z údivu do ní nahlédne. Jsou tam šaty, suché. Jako by ani ta brašna nikdy v dešti nebyla. A proč by také byla, pomyslí si muž, docela jednoduše ji tu někdo zapomněl. Že jsem si jí nevšiml dříve. Podívá se po těch dvou neznámých, ale ti už tu nejsou. Člověk ze sebe rychle shodí své mokré šaty a obleče si nové suché. Jsou pěkné, teplé a skvěle sedí. To tu určitě někdo přichystal akorát pro mne, zasní se člověk, nějaký anděl. Staré šaty mu najednou připadají neznámé a cizí. Ne, tyhle šatu jsou stvořeny jen pro mne. Nechám si je. „Necháte si je? Kdo vám je daroval?“ Člověk se překvapeně otočí. Vlevo vedle něj sedí muž v bílém rouchu. Člověk hanbou sklopí zrak. Už už chce něco říct a znovu vzhlíží k bílému muži. Ten tam již není. Než aby nad tím člověk přemýšlel, nechá se ukolébat dopadajícími kapkami deště a pomalu, tam na autobusové zastávce, usíná. Probudí ho až hlasitá rána. To asi blesk uhodil někde blízko do stromu, pomyslí si. Na spánek to už ale nevypadá. Pomalu otevře oči. Muži zase sedí na svých místech – oba stejně šedí a nezapamatovatelní. „Spal jste dobře?“, ptá se jeden z nich, zrovna ten co sedí vpravo. „Děkuji za optání, ale moc ne. Zdá se, že noc moc nepostoupila“ „Nepostoupila, nepostoupí. A zdá se i ve vaší hlavě není o moc lepší nálada, než venku počasí“ praví druhý muž. „Jak to víte?“ podiví se člověk. „Inu, je vám to vidět na tváři.“ „Ano, ano, ale každý zbouraný most jde znovu postavit. Víte to?“ ujme se slova zase muž vpravo. „Postavit to co se mi podařilo v životě zbourat?“, podiví se člověk. „Ano i to lze. Ale není to vždy to nejlepší řešení,“ namítá muž vlevo. „Proč by nebylo, vždyť je dobré napravit to, co člověk zkazí.“ „To by bylo krásné,“ promluví opět člověk a dívá se dveřmi ven s trochu nepřítomným výrazem. „Pomohu vám,“ nabídne muž vpravo. Člověk se rychle vrací zpět nohama na zem: „Pomoci mně? Myslím, že už to nejde. A vůbec, na co se vracet ke starým mrtvým věcem.“ „Chcete nechat věci tak jak jsou?“ zeptá se muž vlevo. Člověk pomalu přikývne. „Pak začnete znovu. Budete opět žít, možná lépe než předtím, ale vše skončí stejně, nebo spíše ještě hůř.“ Člověk mlčky přemýšlí. „I to by bylo možné. Začít nový život. Nemyslím si, že by to bylo všechno tak špatné. Nekoukejme se přece na svět tak černě. Vždyť vždy lze znovu začít. Anebo se vrátit.“ Člověk se probere ze svého zamyšlení: „Ne, už nechci znovu začínat. Chci zpátky.“ Muž vpravo se lehce usměje. „Nic není snazšího, stačí chtít. Pomohu vám.“ Postava vlevo mlčky zavrtí nesouhlasně hlavou, chystá se něco říct, ale to už promluví člověk, s nadějí v hlase. „Opravdu mi pomůžete? Jak?“ „Inu, třeba hned. Jenom stačí opravdu chtít.“ Tu už muž vlevo promluví, v hlase jasný nesouhlas a lítost. „Nedělejte, nic nelze mít hned. Spěch působí jen bolest, sobeckost jen zármutek a vlastní cíle končí v temnotě.“ Člověk ho neposlouchá. Má opět svoji snovou tvář, nepřítomný výraz. Vrácení zpět. Přenesení za všechny ty spálené mosty. Ó bože, nic víc, jen to. „Chci!“ „Ať se stane.“ řekne muž vpravo a začne se smát. Směje se krutě. A člověk se vrací. Vrací se zpět, přes hluboké rokle. Tam, kde chtěl znovu zkusit, to co se poprvé nepovedlo.

Čas načtení: 2024-08-08 14:00:16

Stahujte! Nová aplikace Počasí od Googlu unikla s předstihem a vypadá skvěle

Google nechtěně vypustil do světa novou aplikaci Počasí pro řadu Pixel 9 Aplikaci lze sideloadovat na většinu zařízení s Androidem 14 Očekávají se nové funkce jako AI souhrny počasí nebo srážkové mapy Vypadá to, že Google zase jednou neudržel své tajemství pod pokličkou. Nová aplikace Počasí, která má debutovat s řadou Pixel 9, totiž unikla […] Celý článek si můžete přečíst na Stahujte! Nová aplikace Počasí od Googlu unikla s předstihem a vypadá skvěle

Čas načtení: 2024-12-06 14:00:14

Předpověď počasí vstupuje do nové éry. Google představil převratnou technologii a uvolnil ji zdarma

Google představil AI model GenCast pro předpověď počasí, překonává současné systémy Umí generovat až 50 různých scénářů vývoje počasí na 15 dní dopředu během pouhých 8 minut Model bude dostupný jako open source včetně zdrojových kódů Google představil zcela nový model umělé inteligence nazvaný GenCast, který dokáže předpovídat počasí s dosud nevídanou přesností. Model využívá […] Celý článek si můžete přečíst na Předpověď počasí vstupuje do nové éry. Google představil převratnou technologii a uvolnil ji zdarma

Čas načtení: 2025-01-15 08:02:48

Do Česka míří tlaková výše, přinese s sebou inverzní charakter počasí

Po středečním přechodu okluzní fronty začne počasí u nás ovlivňovat oblast vysokého tlaku vzduchu, která přinese inverzní charakter počasí – na horách bude jasno, v nižších polohách bude potřeba ráno počítat s mrznoucími mlhami nebo nízkou oblačností, která se místy udrží po celý den. "Teploty se tak budou řídit oblačností – při slunečném počasí budou ranní minima klesat výrazněji pod bod mrazu, naopak při slunečném počasí budou stoupat až k 7 °C. Pod nízkou oblačností budou ranní teploty do -2 °C, odpolední maxima kolem nuly. Přes metr sněhu leží na vrcholcích Šumavy a Krkonoš – na Labské boudě je až 134 centimetrů sněhu," uvedla meteoroložka Dagmar Honsová pro ŽivotvČesku.cz s tím, že o víkendu se na horách můžete těšit na slunečné počasí – bude jasno (až 8hodinová délka slunečního svitu), vát bude slabý proměnlivý vítr o rychlosti do 15 km/h a teplota v hladině 850 hPa se bude pohybovat až na 10 °C.

Čas načtení: 2025-07-23 23:03:53

Bioklimatické pergoly: Chytré zastřešení pro každé počasí

Pobyt na zahradě je obvykle časem odpočinku, setkání s blízkými a pohody. Pokud ale nepřeje počasí, může se zahrada stát snadno prostorem, kde vám příjemně není – ať už kvůli dešti, větru nebo ostrému slunci. Řešení slibují bioklimatické pergoly, které nabízí možnost užívat si venkovní prostor po většinu roku, bez ohledu na počasí. Nejde přitom jen o designový doplněk zahrady či terasy, ale skutečně funkční řešení, které pobyt na zahradě promění k lepšímu. Na rozdíl od klasických konstrukcí nejsou bioklimatické pergoly jen „střechou nad hlavou“. Jde vlastně o nastavitelnou lamelovou konstrukci, která umožňuje regulaci slunečního svitu, proudění vzduchu i ochranu před deštěm. Skvělé v každém detailu Typickým znakem bioklimatických pergol je jejich funkční minimalismus. Typicky se vyrábí z odolného hliníku, který nabízí trendy a moderní vzhled, ale zároveň jde o materiál, který obstojí i před rozmary počasí. Hliníkové pergoly jsou tak téměř bezúdržbové a mají dlouhou výdrž. Technologie naklápění lamel je skvělým bonusem, protože umožňuje přirozené větrání – horký vzduch stoupá vzhůru a uniká, zatímco stín a proudění vzduchu zůstávají a vytváří příjemné mikroklima, které si můžete s rodinou a přáteli užívat. Dva modely, ze kterých můžete vybírat Z nabídky společnosti ATYPY můžete vybírat mezi modely Adam a Aerolux. Prodloužení sezóny i soukromí S bioklimatickou pergolou se zahrada, terasa nebo venkovní posezení promění v plnohodnotný obytný prostor. Jde také o ekologické řešení, které šetří energie, protože eliminuje jak chlazení, tak i vytápění, a přispívá tedy k ochraně naší planety. Zdroj foto: atypy.cz Příspěvek Bioklimatické pergoly: Chytré zastřešení pro každé počasí pochází z Extrakrasa.cz - magazín o módě, kráse a bydlení

Čas načtení: 2026-02-24 15:00:25

Oblíbené počasí se vrací v nové podobě. Acme Weather chce být lepším nástupcem Dark Sky

Vývojáři populární aplikace pro sledování počasí Dark Sky se vytasili s novinkou  Acme Weather pracuje s předpověďmi jiným způsobem, než konkurence  Škoda jen drahého předplatného a aktuální nedostupnosti v naší oblasti Je jen několik málo aplikací, které má ve svém chytrém telefonu prakticky každý. Mezi ně bezesporu patří také aplikace informující o předpovědi počasí, jež jednoduše nesmí chybět v žádném smartphonu. Pokud jde ale o konkrétní aplikaci, tady už se preference značně liší a každý má tu svou oblíbenou, na kterou nedá dopustit. Problém většiny aplikací o počasí ale spočívá v tom, že se velmi často musíte rozhodovat mezi povedeným designem a relativně přesnou předpovědí. Skvělým kompromisem byla aplikace Dark Sky, která byla tak úspěšná, že ji koupil samotný Apple. Přečtěte si celý článek Oblíbené počasí se vrací v nové podobě. Acme Weather chce být lepším nástupcem Dark Sky

Čas načtení: 2016-08-29 05:00:00

Předpověď počasí na internetu – Jaké jsou možnosti?

Předpověď počasí na srpen již brzy bude neaktuální, otázkou ale zůstává, jak bude v září? Připravili jsme si přehled služeb a mobilních aplikací, které poskytují meteorologické informace. Věřte, že norská předpověď počasí online není jediným východiskem. ČHMÚ: Nejenom předpověď počasí Dobrým odraz ...

Čas načtení: 2020-11-15 13:50:52

Každý má svůj Everest

Podzim je poslední dny velmi pošmourný. Předpověď počasí na následující týden: v našem pásmu zůstáváme stále pod šedivým poklopem. A protože zdravý život prodlužuje a lépe naplňuje optimismus, k čemuž takové mizerné počasí evidentně neprospívá, je dobré si pustit nějakou komedii nebo přečíst zábavnou knížku. Nechala jsem se svést vtipnou obálkou: dřevěná roubenka v horách, nadšený smělý otec s hrnkem horkého čaje a z okna vykukující kluci, kteří jsou evidentně myšlenkami úplně mimo. Shodou okolností dobrodružné dopředu neplánované prázdniny se odehrávají v podobně pošmourném počasí a na hrdiny příběhu čeká řada komických situací, kterým se však může sarkasticky smát jen čtenář. Jim už do smíchu tolik nebylo. Jako ženu mě hned napadla otázka, proč na obalu není vidět matka těch kluků? Očekává mě snad příběh podobný kultovnímu S tebou mě baví svět, aneb i otcové to mohou s dětmi brilantně zvládnout bez otravných svazujících pravidel matek, aby se dětičkám náhodou něco nestalo, nenastydly a nezranily se? No, upřímně, trochu napovím: matka tam je. Skrytá. Uvnitř roubenky. Pění, ale drží se. Vyrazila totiž s nimi. Nebyla zvaná, ale rozhodla se nic nepodceňovat. A upřímně: celou dobu jsem jí fandila, držela pěsti, ať to nevzdá a ani ve svých snech nemajzne svého muže vyfantazírovaným válečkem jako z kresleného vtipu. Když se totiž otec dvou kluků rozhodne, že se už nemůže dívat na to, jak tráví svůj čas u mobilu, zatímco v jeho představách by každý pořádný chlap měl být samostatný a nebát se bez jakýchkoliv technických vymožeností zdolávat sebevětší cíle, když prostě zavelí: “a konec, jedeme na hory, já z vás udělám chlapy!“, tak nějak nedomyslí důsledky svého zbrklého rozhodnutí. Je totiž otázka, zdali to, že chtěl u svých potomků něco radikálně změnit, nebyl nakonec jen vlastní impulzivní vzdor. Jestli by totiž nebylo lepší to pořádně promyslet, aby kluci nebrali výlet jako trest, ale spíš si zamilovali i jiný než gaučový způsob života … Moc se mi líbilo, jak autor popsal všechny situace tak ostře pravdivě. Snad to není stereotypizující pohled, ale přesně takhle to znám ze svého okolí: i rozmýšlení, co si zabalit a jak to zabalit bývá často tak odlišné mezi mužem a ženou. Takže zatímco později venku prší, manželka a děti se mohou obléknout do pláštěnky, tak manžel, který si připravoval své věci sám, promokne, včetně obsahu svého zavazadla, kde má jako vůdce výpravy pochopitelně všechny potraviny. Manželka zabalila věci na jistotu, manžel vezme, na co si v tu chvíli vzpomene, protože to nějak dopadne. Jenže pak se začnou nabalovat neočekávané události, noví příchozí a polámané kosti. Na nic z toho se nebylo možné předem připravit. Je totiž velmi nepravděpodobné si je dopředu jen představit. Takovéto „co kdyby“… „ale“… Nebudu prozrazovat, nicméně, navzdory tomu, že hory miluju (ale v létě), tak tento výlet bych rodině Spáčilovým vůbec nezáviděla; celou dobu jsem svorně držela s manželkou, aby to zvládla a nebouchla dveřmi. Otci rodiny se nejspíš jeho záměr vůbec nepovedl a i v jeho myšlenkách se velmi velmi vzdáleně přibližoval tomu, jak si to vůbec představoval. Nicméně, a na to bych i vsadila, to jeho nadšení by klidně mohlo způsobit, že navzdory neblahým výsledkům celé expedice by do toho šel určitě znova. Ono totiž po nějakém čase se i na neblahé zážitky dá dívat s určitým nadhledem a mohou nakonec připadat úsměvné až sentimentální. Říci: pamatuješ, jak tenkrát jsme položili toho zraněného cyklistu do vozíku, opěchovali ho peřinami, aby se mu nic nestalo, a pak se stejně vozík rozsekal a navíc jsem k tomu i já zlomil ruku? Jo, to byly časy… Takže, co říkáš, dáme zase hory? 🙂 V tomto počasí hory raději vynechejte, ale užít si je můžete stejně. V teple doma třeba právě s touhle knížkou. Aleš Procházka, Každý má svůj Everest. Vydala Grada Publishing, a. s., 2020. MB

Čas načtení: 2014-04-01 00:00:00

Hry pro děti venku

Krásné počasí, sluníčko a teplo. To nejlepší počasí pro děti právě přichází. Už nemusíte vymýšlet, jak zabavit vašeho potomka při špatném počasí, nemusíte chodit do dětského centra, v takovém počasí stačí „vyrazit“ ven. Hry venku Zkuste s vašimi dětmi vymyslet např. hru na orchestr. Jak se to dělá ...

Čas načtení: 2024-04-24 11:00:01

Dvě letadla vrazila do Smědavské hory. Údolí v Jizerských horách se stalo smrtelnou pastí

Počasí nebylo příznivé. Na trase bylo zataženo a ráno odstartoval jen jeden stroj, který byl přístrojově vybaven pro lety podle přístrojů (IFR). Ostatní čekaly, až se frontální systém znemožňující bezpečné provedení letu posune. Dle deníku přišlo rozhodnutí letět až odpoledne. Počasí stále ještě nebylo ideální, ale nějaká naděje, že by letouny do cíle doletěly, byla, i když za horších podmínek. Uletěli komunistům i se třemi letadly a všemi cestujícími. Agent StB se opil a ničeho si nevšiml Číst více Vedoucí pilot skupiny neměl dost času na přípravu letu Poslední skupina se na cestu vydala krátce po jedné hodině odpoledne. Tvořily ji dva letouny Piper a jedna Cessna. Vedoucí skupiny měl být letoun, který byl vybaven systémem GPS. Až na dráze však pilot zjistil, že jeho GPS navigace je nefunkční. Domluvil se proto, že skupinu povede jiný letoun ze skupiny, který sice nebyl tímto přístrojem vybaven, ale jeho pilot byl z trojice pilotů nejzkušenější. To, že původně neměl být velitelem skupiny, vedlo zřejmě k tomu, že se na navigační let za podmínek viditelnosti země (VFR) nedostatečně připravil. Ostatně pokud by se připravil, věděl by například, že meteorologická stanice v Liberci „dávala“ pouze dohlednost 4 km, výška oblačnosti byla 500 metrů, bylo zcela zataženo stratokumuly. Jizerské hory tak nebyly bezpečným místem pro let VFR. Posádky vlétly do údolí, které bylo obklopeno vysokými kopci Jak se dočítáme na stránkách leteckabadatelna.cz, během letu se meteorologické podmínky začaly prudce zhoršovat. V určité fázi se letouny ocitly v mracích a nebylo možné dále spolehlivě navigovat. Za této situace vedoucí pilot ztratil orientaci a skupina se odklonila od plánované trasy a začala bloudit. Piloti se sice pokusili obnovit povědomí o poloze, ale v podstatě byli bez šance. Ani provedení 360stupňové zatáčky jim nepomohlo. Skupina se sice dokázala i za těchto podmínek držet ve formaci, ale netušila, že již vlétla do údolí Bílého potoka a dostala se do uzavřeného prostoru, kde okolní kopce ze severu, jihu i východu mají nadmořskou výšku větší než tisíc metrů. Letouny však manévrovaly ve výšce sto metrů nad zemí. Život a smrt Malého prince: Záhada Antoina de Saint-Exupéryho Číst více První letoun to zvládl, dva další ne Vedoucí skupiny se rozhodl v dané situaci pro jediné možné řešení. Vystoupat nad oblačnost a za pomoci pozemních stanic obnovit povědomí o poloze a za jejich pomoci odletět na náhradní Letiště Drážďany. Pozemní dispečeři mají totiž prostředky k tomu, aby odhalili polohu letadel a pomocí „vektorování“ je navedli na správné místo, aniž by piloti museli obnovit vizuální kontakt se zemí. Toto rozhodnutí přišlo příliš pozdě. Zatímco první letoun, možná aniž by to tušil, bezpečně přeletěl okolní kopce, dvě další posádky už takové štěstí neměly. Jak se dočítáme na goryizerskie.pl, dva mladí piloti s dvěma žurnalisty narazili do Smědavské hory jen 250 metrů od sebe a vlastně ve stejný čas. Sedačky všech čtyř se vytrhly i s těly a skončily mimo trosky. Smrt nastala okamžitě. Pátrání bylo dlouho neúspěšné Pilot prvního letounu nakonec musel stoupat až do hladiny 100 a v podmínkách námrazy byl přece jen doveden na Letiště Drážďany, kde bezpečně přistál. Zbylá dvě letadla se však již neozvala a českou stranou byla na žádost té německé zahájena pátrací akce. Bylo jasné, že došlo k letecké nehodě. Jeden z letounů měl aktivní nouzový maják COSPAS/SARSAT, který předává automaticky údaje o své poloze v případě nehody. Počasí však bylo natolik špatné, že ani policejní vrtulník nemohl i přes tyto údaje havarované letouny najít. Vedle špatné viditelnosti jej také námraza donutila pátrání přerušit. Až druhý den ráno v 7:40 spatřil trosky pilot armádního vrtulníku MI-2. Trosky však na první pohled ukázaly, že naděje na přežití pilotů je mizivá.   Vyšetřování konstatovalo, že let neměl být toho dne vůbec proveden Vyšetřování nehody se ujala Státní letecká inspekce se sídlem v Praze. Z jejích závěrů je možné vyčíst, že navigační příprava na let podle nalezených materiálů neodpovídala potřebám letu. Nebyl nalezen navigační záznam a navigační příprava v mapě přeživšího pilota byla nedostatečná. Zpráva také konstatuje, že počasí bylo v dané oblasti nevyhovující. Letadla vzlétla příliš brzy po přechodu okluzní fronty. Let tedy vůbec neměl být zahájen. Zpráva také konstatuje, že skupina se měla za zhoršujících se podmínek včas vrátit, nebo pokračovat na náhradní letiště, rozhodnutí o rázné změně letové hladiny přišlo příliš pozdě. Zdroj: autorský článek KAN DÁL: Letadlo se rozpadlo na kusy. Letuška pád přežila

Čas načtení: 2024-05-08 22:00:31

Tip: Tahle aplikace pro počasí používá AI, vypadá skvěle a nezradí ani v zahraničí

Zájem o aplikace pro sledování počasí znovu roste Přinášíme vám tip na jednu uživatelsky přívětivou a přesnou Využívá umělou inteligenci a nabízí také přístup k radaru S neustálými změnami v počasí roste zájem o mobilní aplikace, které vám umožní prohlížet si předpovědi na několik dní dopředu a pracovat s radarem. O jedné takové jsme psali […] Celý článek si můžete přečíst na Tip: Tahle aplikace pro počasí používá AI, vypadá skvěle a nezradí ani v zahraničí